Bedřich Moldan

Laudatio pro Bedřicha Moldana, 2. 6. 2016, Dominikánský klášter sv. Jiljí, Staré Město pražské

Milé dámy, vážení pánové, milý Bedřichu,

je mi ctí a mimořádným potěšením promluvit na dnešním slavnostním vyhlášení Ceny Josefa Vavrouška o osobnosti Bedřicha Moldana. Hodně jsem přemýšlel o tom, co vám vlastně mohu sdělit. Co vám řeknu o člověku tak známém nejen v pedagogických a odborných kruzích, ale ve společnosti jako celku díky jeho monumentálnímu vědeckému dílu, erudici a politické práci. Nebudu mluvit, a ani nemohu, o podrobnostech jeho životní dráhy, nejsem životopiscem, neznám všechny podrobnosti a zákruty Bedřichovy životní cesty, jsem ale hluboce přesvědčen, že byla a je mimořádně úspěšná a také mimořádně prospěšná nám všem.

Chci se s vámi všemi podělit o některé své postřehy z Bedřichova života, které jsem měl možnost sledovat zblízka, které mohou oficiální životopisná data spíše dokreslit a přiblížit tak jeho osobnost. Vycházím z toho, že jej téměř každý zná, v tomto sále jsem si jistý na sto procent. Vždyť zadáte-li jeho jméno do některého z internetových vyhledávačů, zjistíte, že odkazů, které zmiňují jméno Bedřicha Moldana v různých souvislostech,  je více jak 33 tisíc. Myslím, že je to pěkné číslo, pěkně vysoké číslo!  A když postupně odkazy otevíráte (a já jsem tomu věnoval drahnou chvilku), jeho jméno je vždy spojeno s názorem na řešení nějakého zásadního problému (třeba klimatického) či s uveřejněním důležitých faktů. Bedřich si nikdy nenašel čas psát, mluvit či vyjadřovat se k nepodstatným, nedůležitým pseudoproblémům, které tak často zaplavují média. Naopak nikdy neváhal pustit se do polemik, v nichž viděl smysl, které přinesly nový pohled na diskutovaný problém a obohatily tak pečlivého čtenáře nebo posluchače. Bedřichova dlouhodobá vytrvalost, trpělivost a odbornost, když v debatách vedených zejména ve skeptických Čechách vysvětluje příčiny a důsledky změny klimatu, jsou přímo legendární.

_DSC9437_IBRA_NET

Nyní jen připomenu základní fakta života Bedřicha Moldana. Skutečně jen základní, vždyť Bedřichův život by vydal na objemnou a zajímavou biografii.

Bedřich Moldan se narodil v roce 1935, vystudoval Matematicko–fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1958 až do sametové revoluce byl zaměstnán v Ústředním ústavu geologickém. Současně byl tajemníkem Československé spektroskopické společnosti a to v letech 1976–1986 a také v tomto období působil jako místopředseda Ekologické sekce Československé biologické společnosti.

V roce 1990 byl zvolen poslancem České národní rady a zároveň jmenován prvním ministrem životního prostředí. Do roku 1991 tak stál u zrodu této nově vznikající důležité instituce a položil se svými spolupracovníky základy legislativy týkající se ochrany životního prostředí na vládní úrovni.

Počátkem devadesátých let působil v řadě dalších veřejných funkcí, například jako předseda Českého svazu ochránců přírody, kde je stále čestným předsedou, nebo předseda Národního klimatického programu. V letech 1991–1993 byl poradcem ministra zahraničních věcí a také předsedal pracovní skupině Konference OSN o životním prostředí a rozvoji. Od roku 1993 do roku 2001 byl zvolen předsedou Správní rady Regionálního Centra pro životní prostředí sídlícího v Budapešti.

V roce 1992 založil slavné Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, kde byl dlouhá léta ředitelem a v současné době v Centru působí jako zástupce ředitele.

V roce 1997 se stal profesorem Univerzity Karlovy.

V letech 1998–2001 působil jako vyjednavač pro životní prostředí, vědu a vzdělávání v rámci delegace České republiky pro vyjednávání o přistoupení k EU. Na přelomu století mezi lety 2000–2001 vykonával funkci předsedy Komise OSN pro udržitelný rozvoj. Od roku 1999 byl členem Vědecké rady Evropské environmentální agentury v Kodani, v letech 2002–2005 se pak stal jejím předsedou. V roce 2004 byl jmenován členem Skupiny na vysoké úrovni pro Lisabonskou strategii tzv. „Kokova skupina“ v Bruselu.

V roce 2004 byl zvolen na Kutnohorsku a Havlíčkobrodsku senátorem Parlamentu ČR za ODS. Do ODS vstoupil v roce 1991 a v Topolánkově stínové vládě byl do roku 2006 stínovým ministrem životního prostředí. Od počátku svého členství v ODS vždy hájil zásady ochrany životního prostředí jako hodnotu, která by měla automaticky náležet k hlavnímu proudu moderní pravicové konzervativní politiky. V ODS však ne vždy našel podporu a porozumění pro tyto své názory a hodnoty, které celý svůj život prosazuje. Proto v roce 2010 z ODS vystoupil a začal spolupracovat s TOP09.

Je autorem, spoluautorem, editorem a překladatelem několika set vědeckých článků, monografií, kapitol v monografiích, vědecko–populárních publikací a článků v odborném i denním tisku z oboru analytické chemie, biogeochemie, životního prostředí, ekonomie, vzdělávání a politiky.

S Bedřichem Moldanem jsem se poprvé naživo setkal v roce 1985 nebo v roce 1986, už se přesně nepamatuji, a to – pro vás možná překvapivě – nikoliv v Ústředním geologickém ústavu nebo na jiném vědeckém pracovišti, ale – ve Státní bance československé. Pobočka České vědecko-technické společnosti v SBČS pořádala velmi zajímavé semináře. Na seminářích vystupovali zaměstnanci Státní banky, pracovníci vysokých škol či výzkumných ústavů s referáty, týkajícími se například měnové a úvěrové politiky, mezinárodních financí, či ekonomických teorií. Na seminářích se o přednášených problematikách hojně diskutovalo a už tyto někdy velmi šťavnaté diskuse nepochybně stály za účast na těchto – šéfy Státní banky – trpěných seminářích. Sborníky, které shrnovaly přednášenou problematiku a částečně i diskusi byly poté velmi žádaným artiklem, řadu z nich jsem dlouhá léta vlastnil. A jeden z těchto seminářů se kupodivu týkal životního prostředí. A zde jsem poprvé slyšel přednášku Bedřicha Moldana, tehdy zaměstnance Ústředního ústavu geologického, na téma přírodních zdrojů. Vedle referátů ušitých ve Státní plánovací komisi či ve Státní bance, to bylo něco jako zjevení. Jiný jazyk, jiná problematika, jednoznačné nepolitické, odborné závěry. Bylo osvěžující vyslechnout si jeho precizní argumentaci. Potlesk byl spontánní, pozdvižená obočí ekonomů zastávajících konvenční, mainstreamové názory, nás, mladé, zajímající se i o jiná řešení, o jiný pohled na tehdejší ekonomickou realitu, neodradil.

_DSC9504_IBRA_NET

Po několik let trvající přestávce jsme se znovu setkali, tentokrát již osobně, v Centru pro životní prostředí UK, které Bedřich v roce 1992 založil. Pracoval jsem tehdy ve vedení Konsolidační banky a chtěl jsem ji přetvořit do podoby moderní státní rozvojové banky, která by financovala velké infrastrukturní investice a projekty v oblasti ochrany životního prostředí. Hledal jsem ekologa, přírodovědce, s nímž bych se mohl o této problematice diskutovat a radit se.  Bedřichem jsem byl vlídně přijat, diskutovali jsme konkrétní i teoretické možnosti banky zapojit se do financování projektů na ochranu životního prostředí. Bedřich s potěšením vyslechl názory mladého bankéře a věru že měl k nim co dodat a já jsem měl o čem přemýšlet. Byl jsem překvapen, jak se geochemik dobře vyznal v ekonomii: terminologii, postulátech a metodice. A jak je dokázal kriticky zhodnotit a navrhnout vlastní řešení. Nečekal jsem to. A řekl jsem si v duchu: tak s tímhle chlapem (Bedřich promine) se musím potkat znovu. A už při tomto setkání se projevila plně Bedřichova obětavost: neváhal věnovat svůj vzácný čas, znalosti a energii, aby pomohl člověku mimo svůj obor řešit problém. Naše setkání se opakovala, někdy jsme diskutovali v Centru, jindy v hospůdce u dobrého jídla a pití, a později také u Moldanových doma. Při těchto setkáních jsem se seznámil i s Bedřichovou „modrou edicí“, mnohasvazkovým výsledkem výzkumné práce v rámci projektu UNDP, zaměřeným velmi široce na problematiku ochrany životního prostředí – od udržitelného rozvoje k integrovanému environmentálnímu účetnictví. Dodnes mám část těchto publikací ve své knihovně. Celá edice mne nadchla – přístupem k předávání zahraničních zkušeností, profesionálním překladem. V té době (kolem roku 1995) nebylo v Čechách mnoho publikací, které se odbornou úrovní mohly měřit s uvedenými studiemi. Iniciování tohoto projektu a jeho řízení Bedřichem považuji za mimořádně úspěšné a prospěšné.

Jsem velmi rád, že právě Bedřich Moldan získává Cenu Josefa Vavrouška za svůj celoživotní přínos pro ochranu životního prostředí. Četl jsem komentáře k Bedřichově nominaci na webových stránkách Nadace Partnerství napsané vědci, úředníky, studenty – podpora této nominace byla ohromná a v podtextu jsem cítil možná jakoby údiv: jak to, že Bedřich Moldan tuto cenu už dávno nemá? Pěkně mezi jinými svými trofejemi, například zlatou medailí Univerzity Karlovy za celoživotní zásluhy nebo čestným doktorátem Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a dalšími?

Nicméně, nyní Bedřich Moldan Cenu Josefa Vavrouška za svůj celoživotní přínos, za svou hlubokou ekologickou stopu, získává a já mu k tomu za sebe, za svou rodinu a za Nadaci Partnerství z celého srdce blahopřeji!!!

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Ing. Jiří Francek, předseda správní rady Nadace Partnerství a jednatel NaturaServis s.r.o.

_DSC9462_IBRA_NET