Bohuslav Blažek, in memoriam

Laudatio na Bohuslava Blažka,
laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2004, in memoriam

Vážené dámy, vážení pánové!

Když letos porota vybírala ze šestnácti jmen kandidáta na Cenu Josefa Vavrouška, jedno se zdálo od počátku přijímané všeobecně. Bohuslav Blažek, sociální ekolog a publicista. Je to trochu ironie, že podobné ceny se snáze a bezesporněji udělují mrtvým. Uzavřené dílo je přehlednější, působí vznosněji, už víme, že nás nic nečekaného nemůže překvapit ani pohoršit. Navíc je v podobných případech jasné, že máme jako porotci poslední příležitost projevit svou moudrou volbu a ohřát se ve světle pozornosti, která je upřena k dílu někoho jiného. Protože věhlas každé ceny nestojí jen na jméně a díle jejího zakladatele, ale udržuje a živí se i jmény a slávou těch, kterým je každoročně udělena. To dávání je oboustranné. Oceňujeme něčí dílo a ono naopak, vyzdviženo na piedestal, vrací nám své poselství.

Vybrali jsme tentokrát dobře? Čemu se můžeme naučit od člověka, kterého jsme ocenili? Cena Josefa Vavrouška se uděluje za dlouhodobou činnost v oblasti ekologie. Byl Bohuslav Blažek ekolog? Ano, definoval se jako sociální ekolog, ale ve skutečnosti byl mužem mnoha humanitních řemesel. Publicistou, spisovatelem, překladatelem, vysokoškolským učitelem, režisérem dokumentů, rozhlasovým moderátorem… V oboru slova bychom našli jen málo věcí, které za těch dvaašedesát let svého života nevyzkoušel.

Jeho činem byly především myšlenky. Často překvapivé a kacířské. Je-li na knihách Bohuslava Blažka dodnes něco překvapujícího, pak neortodoxnost, se kterou spojoval nespojitelné, ironie a nebanálnost. Když například ve své poslední knize „Venkovy“ říká, že pro venkovský prostor je stejně zhoubné poměštštění jako snaha udělat z něj rezervaci plnou roubenek, protože obojí ho připravuje o originalitu, je to myšlenka, která jde proti proudu. Proti těm, kteří vnímají venkov výhradně tradicionalisticky. I proti těm, co jím naopak pohrdají jako ne-městem. Nebo když v jedné z nejpozoruhodnějších knih „Venkov, města, média“ Bohuslav Blažek vytvoří z těchto tří pojmů logickou linku na základě míry bezprostřednosti a zprostředkovanosti mezilidské komunikace, nejenže vás ta originalita pohledu překvapí, ale najednou nahlédnete ty stokrát viděné pojmy ze zcela nového úhlu, v souvislostech, které vás dosud nenapadly.

Jestli uzavřenému milieu naší ekologické komunity něco schází, pak je to právě překvapivost, neortodoxnost a originalita myšlenek. Lidé, kteří se v ní pohybují, už často předem vědí, co jejich protějšek v debatě řekne, a vědí, že to řekne zhruba tak, jak by to řekli oni sami. V tomto smyslu je ocenění Bohuslava Blažka na místě. U něj jste opravdu nikdy nevěděli, co řekne, a překvapoval nás pravidelně.

Když jsem před několika měsíci stál v obřadní síni Strašnického krematoria, neposlouchal jsem smuteční projevy, ale rozhlížel jsem se po přítomných. Nejenže jich bylo hodně, ale byla to překvapivě různorodá společnost. Architekti, novináři, vědci, ministerští úředníci, spisovatelé i filmoví režiséři, televizní dramaturgové, politici současní i minulí. Hlavní „odborností“ Bohuslava Blažka totiž byla schopnost inspirovat a propojovat lidi všech možných profesí. Řekl bych dokonce, že to bral jako svoji nejdůležitější úlohu. Jestli opravdu něčím nebyl, pak člověkem z ideového ghetta, který v každém jinak smýšlejícím vidí nepřítele. Pokud bychom něco měli vnímat jako poselství, pak právě toto.

Na začátku jsem zapochyboval, jestli byl Bohuslav Blažek osobnost spojovaná s ekologií. Většina těch, s nimiž debatoval, ho tak nevnímala, zdá se mi. O to snáze jeho respekt k životnímu prostředí a venkovskému prostoru přijímali. Necítili v něm sektáře, proto mu naslouchali. Není to inspirativní pro vás, kteří jste se tu dnes sešli po tolikáté v kruhu stále stejných tváří? Tato komunita nepotřebuje ničeho víc než otevřenosti a schopnosti inspirovat ty, kteří zůstávají za jejími dveřmi.

Při vší úctě k oběma nadacím, které finančně podporují tuto cenu, při nesporné úctě k Josefu Vavrouškovi, po němž je pojmenována, těžko můžeme ocenit laureáta víc, než už učinili ti, kteří přišli na jeho pohřeb a pak debatovali v hloučcích před krematoriem. Stvrdili tím, že přinejmenším tato část jeho životního díla se mu podařila bezezbytku. Proto si myslím, že ocenění Bohuslava Blažka je možná důležitější pro nás než pro něj. Dílo, které jsme ocenili, říká, že chceme-li, aby nám lidé naslouchali, musíme s nimi mluvit bez předsudků, inspirovat je bez toho, že by měli pocit nátlaku. Řekl bych, že Cena Josefa Vavrouška pro Bohuslava Blažka in memoriam byla dobrá volba.

Tomáš Feřtek,
Pražská křižovatka červen 2005

Cena Josefa Vavrouška Bohuslavovi Blažkovi

Vzpomínka na Bohuslava Blažka