Daniel Pitek

Strážce Milešovky

Laudatio na Daniela Pitka, laureáta Ceny Josefa Vavrouška za výjimečný počin za rok 2015

Dana Pitka jsem poznal v roce 2011. Tehdy jsem nastoupil v Litoměřicích jako vedoucí Správy CHKO České středohoří. První náš vzájemný kontakt byl úřední, kdy jsem se dostal k vyřizování jeho stížnosti, kterou podal ještě před mým příchodem na Správu CHKO v Litoměřicích. Ze spisu by se zdálo, že se jedná o osobu, která ráda dělá problémy. Když jsem si přečetl, na co si Dan stěžuje, rozhodl jsem se, že se na věc podívám zblízka. Proto jsme se dohodli, že až najdu trochu času, tak bych za ním zajel do Černčic – malé vesničky pod Milešovkou. Jak mi Dan později vyprávěl, velice jsem ho překvapil, když jsem mu zavolal, že bych za ním přijel a sešel se s ním a s jeho kolegy z Milešovského spolku a nechal si vysvětlit jejich zájmy. Tak se také stalo. Sešli jsme se jednoho letního podvečera a já jsem poslouchal, co Dana a jeho přátele tíží. Hned jsem pochopil, že je především mrzí některé nešvary, ke kterým v Chráněné krajinné oblasti dochází. Překvapilo mne, jak široký záběr ve vztahu k okolí Milešovky Dan Pitek má. Toho večera jsem se vracel do Litoměřic až kolem půlnoci a tak tomu bylo i u všech pozdějších návštěv u Dana. Domluvili jsme si, že je potřeba se potkat častěji, abychom spolu diskutovali o přírodě a životě kolem Milešovky. Tak vlastně začalo naše přátelství, a já jsem postupně Dana poznával víc a víc a obdivoval jsem jeho neutuchající zájem a citlivý přístup k přírodě a k okolí Milešovky, kde je Dan doma.

Pokud chceme Dana pochopit jako člověka, nejlépe je popsat celou škálu jeho aktivit.

_DSC9349_IBRA_NET

Jednou z prvních věcí, kterou jsme spolu řešili, bylo ustanovení Dana Strážcem přírody, ačkoli Dan měl již dlouho podanou žádost, a i když splnil všechny předpoklady pro výkon této aktivity, do mého příchodu nebyl jmenován Strážcem.  To však Dana neodradilo od faktické ochrany, kdy v oblasti volně v terénu jezdilo mnoho jezdců na terénních motocyklech a čtyřkolkách. Využil k tomu možnosti stát se mysliveckou stráží a i když to nebylo zrovna pohodlné a jednoduché, začal neukázněné motoristy vykazovat z honitby. Tím si přivodil mnoho konfliktních situací, ale nikdy se nevzdal a neodradili ho ani neúspěchy u příslušných úřadů, ani vyhrožování přistižených motoristů. Dnes je Dan již řádným členem Stráže a jeho neohrožené zásahy a historky s tím spojené vždy potěšili a potěší kolegy z celé republiky na pravidelných setkáních Strážců přírody. Nutno ale podotknout, že Dan neskončil u dohánění motoristů porušujících zákaz vjezdu mimo silnice v Chráněné krajinné oblasti České středohoří, ale snažil se situaci řešit i na úrovni jednání. Podařilo se mu pod záštitou starosty zorganizovat schůzku, kde byli zastoupeni kromě motorkářů, čtyřkolkářů a offroadistů také představitelé státních orgánů a úřadů, Policie ČR a Lesů ČR. Po tomto jednání se již nikdo z účastníků nemohl vymlouvat na neznalost. To, společně se známou nekompromisností Dana, přispělo k významnému snížení počtu vjezdů do chráněných území v okolí Milešovky.

Jak jsme pak na společných toulkách po Českém středohoří společně s Danem chodili, tak jsem ho poznal i jako uvážlivého hospodáře. Při prohlídce rozsáhlých pastvin, kde se pasou Danovy ovce,  jsem měl možnost vidět i co všechno může dělat zemědělec pro přírodu, pokud nekouká pouze na vlastní zisky. Mnoho tůní na místě bývalých odvodňovacích zařízení vybudoval Dan vlastně sám a dnes tam postupně nachází opět místo pro život mnoho druhů živočichů, které jsme jinde z krajiny vyhnali. Postupný úpadek ovocnářství vedl ke ztrátě biotopu pro druhy vázané na extenzivní travnaté sady. Tak Dan neváhal a mnoho sadů vysázel. Musel se při tom potýkat s nedostatkem vlastních zkušeností i s nepřízní počasí a také rozsáhlými škodami od zvěře. I tady se Dan nespokojil pouze s fyzickou prací a při neúspěchu neláme hned hůl, ale jde dál a snaží se odstraňovat příčiny a s neutuchající energií se znovu a znovu pouští do vysvětlování, přesvědčování a hledání řešení. Proto se mimo jiné zapojil jako člen Asociace soukromého zemědělství do příprav novely mysliveckého zákona, a když zjistil, že podle něj práce nesměřují k cíli, tak využívá všechny možné způsoby občanských projevů k tomu, aby vše posunul správným směrem.

_DSC9695_IBRA_NET

Dan se do občanských aktivit zapojuje ve všech možných oblastech a rovinách. Jednou prostřednictvím občanského spolku výrazně pozitivně ovlivní územní plán v obci, kde žije, jindy pro širokou veřejnost zorganizuje jarní úklid odpadků zanechaných návštěvníky Milešovky, spojený s výchovně zábavnými akcemi pro příchozí veřejnost a hlavně děti. S Českým svazem ochránců přírody věší vždy v předjaří stovky ptačích budek, nebo přenáší žáby přes silnici u rybníka v Milešově. Neváhá vyrazit demonstrovat proti prolomení těžebních limitů pro těžbu hnědého uhlí. Jindy zase organizuje aktivity ve straně Zelených, která je na jeho vkus málo aktivní.

Pak člověk nestačí zírat na to, že při tom všem ještě podniká v obchodu se dřevem a z této činnosti pak finančně dotuje všechny svoje ostatní aktivity. Namátkou mohu uvést restaurování soch, které jsou v krajině pod Milešovkou, nebo nyní provozování restaurace na vrcholu Milešovky, kde hned po té, co si ji pronajal, ji vybavil i mnoha přírodninami, které nezapřou jeho původní profesi lesníka. Tu vykonával na Šumavě ve Stožci a odtud se vrátil do krajiny svého domova, která tolik utrpěla v druhé polovině minulého století průmyslovou činností, aby ji pomohl k navrácení bohatého života.

_DSC9673_IBRA_NET

Co dodat závěrem, ačkoliv doba, kterou Dana znám není příliš dlouhá. Myslím si, že jsem pochopil jeho životní filozofii. Ta zcela jistě odráží i jeho lidské vlastnosti, které se výrazně projevují a lze je asi demonstrovat i na přístupu boxera (tento sport Dan také aktivně provozoval), kdy je třeba umět přijímat utržené rány a trpělivě čekat na příležitost, kdy je možné dosáhnout celkového vítězství.

RNDr. Jaroslav Obermajer, ředitel regionálního pracoviště AOPK ČR Střední Čechy

_DSC9705_IBRA_NET