Karel Hudec

Laudatio na Karla Hudce,
laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2006

 

Vážené dámy a pánové,

provedením chvalozpěvu na Karla Hudce měl býti pověřen ptačí sněm. Mnohohlasý sbor ptáků, ve kterém by nezaniklo jemné pískání maličkého králíčka obecného ani chraplavý tichý hlas mohutného dropa velkého, melodický flétnový hlas žluvy či tlukot slavíků, sbor, ve kterém by se ve fortissimech zvučným křikem ozývaly všechny jeho milované husy – velká, polní, běločelá i krátkozobá a hlubokým zvonivým hlasem by znělo volání orla královského. Jedině tento sbor dokázal by výstižně a důstojně ocenit přínos Karla Hudce k aktivnímu prosazování šetrného vztahu lidí k přírodě.  Pan doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. by svým ptákům jistě rozuměl. Poznává chování ptačích společenství v naší krajině celý život, a to, co o ptácích ví, uložil v rozsáhlém souboru vědeckých článků a monografií. Připomenu jen, že vedl autorský kolektiv několikasvazkového kompendia o ptácích v edici Fauna ČR a SR, které opakovaně vydává nakladatelství Academia. Významně se zasloužil o to, že v tomto jedinečném díle nalezneme úplný soubor  poznatků o všech druzích ptáků, které můžeme v naší přírodě obdivovat, od všudypřítomného kosa černého až po vzácného zatoulance ibise hnědého.

Karel Hudec si také uvědomil, že pro vzdělanou občanskou společnost je znalost ptáků a jejich života velmi užitečná a potřebná. Proto s malířem Janem Dungelem připravil výtečný kapesní Atlas ptáků České a Slovenské republiky, sloužící nám všem, kdož máme ptáky rádi, všímáme si jich v okolí bydliště či při toulání krajinou, chceme je poznávat a rozumět jejich chování. Milovníci ptáků, kteří kapesní Atlas ptáků hojně používají, patří k tichému souručenství lidí, kteří mají rádi přírodu a snaží se svým chováním vědomě naplňovat ideál trvale udržitelného způsobu života.

Dovolte mi ocenit prozíravost poroty, která Karlu Hudcovi udělila letošní Cenu Josefa Vavrouška. Považuji Karla Hudce za následováníhodný příklad občana, který celý život prokazatelně usiluje o „pozitivní řešení vzájemně spjatých ekologických, sociálních, ekonomických i dalších problémů v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje“. Činí tak promyšleně, soustavně, usilovně a nezištně. Nevšedně trpělivě je schopen ekologická stanoviska vysvětlovat a obhajovat nejrůznějšími formami, od vědeckých prací a populárních článků, přes osobní jednání s lidmi (vždy překvapivě zná všechny, které je možno a nutno oslovit, jak místního hajného či starostu obce, tak i ministra či pěvkyni Magdalenu Koženou), až k aktivitám divadelním. Díky tomu Karel Hudec podstatně přispěl a stále přispívá k rozvíjení činnosti ekologických nevládních neziskových organizací, především brněnské základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica. Pokusím se jeho aktivity ve Veronice stručně shrnout:

– patří k zakladatelům a kmenovým autorům časopisu Veronica, od počátku je členem redakční rady, za dvacet let pro Veroniku připravil 151 příspěvků, od poutavých zajímavostí z přírody (např. objevný seriál zpráv o životě populace bílých veverek na brněnském Ústředním hřbitově), přes hloubavé recenze rozmanitých publikací a zasvěcené články o přírodě a její ochraně, až po promyšlené komentáře k rozmanitým aspektům aktuálního dění v ochraně životního prostředí

– pomáhal zakládat Ekologický institut Veronica, byl od počátku členem Rady EIV a podstatně přispěl k tomu, že institut dlouhodobě naplňuje nejednoduché základní poslání: prosazovat šetrný vztah k přírodě

– pomáhal zakládat a jako místopředseda správní rady  významně ovlivňuje  činnost Nadace Veronica, podporující místní i regionální projekty na zachování přírodních a kulturních hodnot krajiny, zejména na Moravě a ve Slezsku.

Renesanční rozměr příkladného občana Karla Hudce doplňují jeho úspěšné aktivity sportovní (za mlada byl přeborníkem republiky v plavání, dosud je plaveckou hvězdou mezi seniory) a především divadelní. Troufám si  Karla Hudce označit jako labuš svrateckou. Vždyš podobně jako William Shakespeare, labuš avonská, založil Hudec vlastní divadlo, stal se jeho principálem, hlavním autorem, režisérem i hercem. A také našel následovníky, kteří pokračují v jeho stopách. Karel Hudec založil neformální, neregistrované, neziskové, nikým nepodporované a přitom velmi úspěšné divadelní sdružení A.I.D.S. (akademický insitní divadelní soubor), jehož představení závistivě sledují i profesionální divadelníci, kteří nemohou pochopit, jak představení skupiny ochotníků může  naplnit divadelní sál. Nezapomenutelné bylo již první divadelní představení A.I.D.S. Šest doktorů věd (titul DrSc. byl kvalifikační podmínkou účasti v hereckém souboru) ve hře „Karel Darwin zaměstnancem akademie věd“ přesvědčivě demonstrovalo, proč by Darwin v konkurzu na místo v ústavu naší akademie nemohl uspět. Následovala řada dalších premiér (obvykle současně i derniér), hraných ochotnými spřízněnými přáteli, pravidelně beznadějně vyprodaných. Hry jsou vždy  původní, nastavují zrcadlo byrokratické a technokratické omezenosti, pýše a tuposti, tematicky je lze označit jako hořké komedie ze současného života lidí v globalizované přírodě.

Znám Karla Hudce více než pětatřicet let. Vždy pro mne bylo velkou ctí a opravdovým potěšením spolupracovat s ním. Vždy pro mne byl příkladem občana, zaujatého pro řešení věcí veřejných, pro vytrvalé hledání udržitelných východisek ve vztahu lidí s přírodou, vzorem občanských ctností, spolehlivosti a slušnosti a to i v dobách, kdy slušnost byla spíše na závadu. Mohu odpovědně potvrdit, že Cena Josefa Vavrouška je ve správných rukou.

Antonín Buček
Lapidárium Národního muzea v Praze, 4. června 2007