Miroslava Knotková

Laudatio na Miroslavu Knotkovou

Vážené dámy, vážení pánové,

dostalo se mi cti promluvit zde oslavně o Miroslavě Knotkové. Tuším ale, že Vám musím Mirku Knotkovou poněkud pečlivěji představit. Zatímco ji bezpochyby zná v této republice každý komunální či krajský energetik, včetně těch v Praze, co to řídí…, v našich kruzích těch, co spolu mluvíme a často se navzájem přesvědčujeme přesvědčujíce přesvědčené, doposud známá nebyla.

Paní Knotková je úřednice. Seznámila jsem se s ní v roce 1994, kdy pracovala jako energetička na Okresním úřadě v Uherském Hradišti. Tehdy nechala zpracovat studii, která zjiššovala možnosti energetického využití biomasy rostoucí v okrese, zejména v Bílých Karpatech, a která hned navrhovala, které obce by se mohly dřevem či slámou vytápět. Tehdy se mi to nezdálo tak výjimečné – doba byla taková, ledaskde se děly věci. Když se v roce ‘96 konala v Luhačovicích konference, na níž možnosti investovat do této bělokarpatské strategie zkoumala Světová banka, bylo to už pozoruhodné. Bylo jasné, že je tu někdo, kdo nedělá věci do větru, ale „do větru“. Nakonec to s realizací té ambiciózní strategie nedopadlo slavně, až na jedinou výtopnu v Hostětíně, všude vyhrál Transgas. Na přelomu tisíciletí to ostatně nebylo tak výjimečné – věci se už moc nedály, už se vědělo, proč co nejde. Mirka Knotková ale dál oslovovala starostky a starosty obcí na Moravském Slovácku, na Kopanicích i řekněme ve folklórně nevyhraněných oblastech okresu a se slovy: „Když to jde jinde, musí to jít i tady“, je nejen přesvědčovala k tomu, aby uvažovali o energetických alternativách, o solárních systémech, o vytápění biomasou, o nízkoenergetickém stavění, ale naprosto konkrétně se ze své úřední pozice na zpracování a předkládání obecních projektů podílela. Podílela… Připravila obci veškeré podklady, které již někde v šuplících a databázích existovaly, oslovila osvědčené projektanty, se starostou připravovala žádosti, pak výběrová řízení, vysvětlovala podmínky programů. Také ale vymyslela, jak pojede auto okresního úřadu, aby všechny, kdo byli na jednání v Praze potřební, šofér mezi čtvrtou a pátou po okrese posbíral a na devátou doručil k příslušné klice na Státním fondu či Energetické agentuře. A taky, aby je do noci zase dostal domů. Mezi Vápenicemi a Prahou totiž nejezdí každou hodinu Pindolíno. Pracovnice jedné vážené konzultační firmy mi o Mirce, mimo jednoznačné vyzdvižení jejích odborných kvalit, řekla: „Je nesmírně pozorná i pohostinná ke svým přátelům, a to většinou ve zrychleném tempu…“. Ale pozor! Objektem pozornosti Mirky Knotkové je každý, kdo pochopí naléhavost ochrany klimatu a naléhavost úkolu jednat na místní úrovni. A jako o takového se o něj a o jeho projekt Mirka stará.

Ostatně ono slovo „energie“, které tu v souvislosti s Mirkou Knotkovou skloňuju, převzali kdysi fyzikové z běžného jazyka starých Řeků, jen vynechali jedno písmenko: řecké slovo znělo energeia a znamenalo vůli, sílu či schopnost k činům.

A teď mi dovolte odbočku: Zamýšlím se nad tím, jak se Mirka Knotková, která koncem osmdesátých let minulého století absolvovala obor telekomunikace na VUT v Brně, stala ambasadorkou udržitelné komunální energetiky. Vsadím se, že tam (na VUT) je o ochraně klimatu a o využívání obnovitelných zdrojů neučili. (Ostatně to tam není s výukou o energetických alternativách moc slavné ani dnes). Takže dospívám k hypotéze, že Mirka Knotková pochopila, jak to s využíváním energie na světě musí být, asi už v mateřské školce v Šumicích, nebo tamtéž doma u kamen. (Nebo až po svatbě ve Vlčnově?)

Se vznikem krajů přešla Miroslava Knotková na krajský úřad ve Zlíně. Rajón se výrazně zvětšil, přibylo Valašsko, kus Hané a tak dále. Přibyla pečlivě zpracovaná Energetická koncepce Zlínského kraje. A když se ukázalo, že lepší podmínky než krajský úřad skýtá Krajská energetická agentura, šup a už ji zakládala. S pomocí evropské dotace. Není to ale tak, že by paní Knotková objevila Brusel. Kdepak! To Brusel objevil paní Knotkovou. Po každém jejím zahraničním vystoupení totiž vzápětí následuje žádost, aby příslušnému evropskému programu ve Zlíně uspořádali setkání, prezentaci, seminář.

Mirka Knotková nicméně dál neúnavně pracuje pro Zlínský kraj, vzdělává starosty, ale i sebe, využije každé příležitosti inspirovat se, chrlí nápady a fascinuje své okolí elánem, se kterým dokáže svým nápadů dát konečnou podobu a tvar.

Konkrétní čísla? Nuže:
Jen za necelé 3 roky existence Agentury inicializovala ve městech a obcích 87 úspěšných projektů v hodnotě více než půl miliardy Kč. Rozumějme – jedná se o půlmiliardu, která zásluhou Energetické agentury a její ředitelky ve Zlínském kraji přibyla. Podívala jsem se na rozpočet Agentury a konstatuji, že zásluhou Mirky Knotkové se každá koruna vložená do Agentury krajem znásobila sedmdesátkrát. A všechny ty peníze tečou do energetických úspor.

Znám z vyprávění, za jakých podmínek paní Knotková v území, které mé mladší kamarádky moderního myšlení a vzdělání nazývají maskulinním Slováckem, eventuálně Valašskem, o svých záměrech s vrcholnými představiteli Kraje a zároveň i zmíněného myšlenkového směru (maskulinní Slovácko) často vyjednává. Vyžaduje to ohromnou vnitřní sílu a zejména přesvědčení, že ty kotelny, solára, fotovoltaiky, izolace se zkrátka udělat musí!

Než dám na závěr slovo jednomu se starostů, ještě jednu zmínku. V roce 2004 se trápil ekologickovzdělávací neziskový sektor ve Zlínském kraji nedostatkem financí, spolupráce i motivace k nějakému koordinovanému činu. Paní Knotková, energetička(!), žádná koordinátorka EVVO, tehdy jako deus ex machina navrhla sepsání společného projektu pro grantové schéma Ministerstva životního prostředí, sama jej ze své pozice jako vedoucí partner předložila a společně s neziskovými organizacemi úspěšně realizovala. Těžko říct, proč. Asi proto, že práci mnohých znala, považovala ji za potřebnou a v duchu svého ostatního konání se o ni holt postarala.

Ale zpět k tomu hlavnímu, k práci pro obce a města Zlínského kraje. Mluvila jsem se spoustou starostů. Toto je pokus o stenografický záznam aktuálního telefonického rozhovoru s jedním z nich, s místostarostou města Brumov-Bylnice, Václavem Bližňákem, s nímž paní Knotková spolupracovala na podání projektu na financování biomasové výtopny:
„Kotel pro vytápění mnoha obecních budov dosluhoval, nikdo nechtěl dát peníze, ani město. Do ničeho se jim nechtělo a kotelna se měla pronajmout. Už se připravovalo výběrové řízení. Nevím, jak jsme se k ní dostali, asi na nějakém semináři. Zjistila, co chceme udělat. Proč to děláte? Města, která to udělala, se chytají za hlavu. Paní Knotková přijela, zastupitelstvu vysvětlila, jak se to dá dělat. A začal kolotoč. Drtivou většinu práce za nás udělala, žádost, projektanta sehnala, pořád a pořád, dokud to nebylo hotové. Jen jsme to orazili a podepsali. Je to celé její dítě, jsme jí vděčni. Udělala pro nás obrovský kus práce, nasměrovala nás tam, kam jsme vůbec nechtěli, my bychom se v žádném případě tímto směrem nevydali. Je na svém místě, ví, o co jde. Fundovaná ženská, Jaký ona má záběr. Vždycky jí říkám, že nemůže všechno, ale ona to zvládá. Rádi bychom se jí aspoň nějak revanšovali. Ale ju někde chytit a asoň poděkovat, to je velký problém. Však to znáte. Neznám v tomto směru lepší ženskou. Ani chlapa“, dodává na můj dotaz.

Skončím tak, jak jsem začala. Mirka je úřednice. Svou práci by klidně mohla dělat úplně jinak, ale ona ji dělá tak, že je první úřednicí, která přebírá Cenu Josefa Vavrouška, cenu za přínos k ochraně životního prostředí a trvale udržitelnému rozvoji. Děkuji moudré porotě, děkuji Mirce Knotkové za sebe, za nás za všechny a za naše děti. Děkuji Vám za pozornost.

Yvonna Gaillyová,
v rezidenci pražského primátora, 04.06.2009