Pavel Franc

Laudatio na Pavla France,
laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2006

Dobrý večer milé dámy a milí pánové,
udílení ceny většinou představuje příležitost vyzdvihnout určité zásluhy a vlastnosti laureáta. Mně připadla role tímto způsobem bezprostředně a radostně oslavit činy vizionáře, analytika, fundraisera, koordinátora, manažera výstavy a stále i občasného právníka Ekologického právního servisu (EPS) Pavla France. Z pohledu ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje je zřejmé, s kterými konkrétními případy s atraktivními jmény velkých nadnárodních společností si ho bude zkratkovitě spojovat zainteresovaná veřejnost. Věřím však, že uvádění jmen těchto společností by mělo být primárně spojeno s dopadem na konkrétní lidi v situacích, kde se výhry Davidů nad Goliáši nemohou obejít bez ztrát a šrámů.

Proto pávě u úspěšných aktivit uskutečněných pod Pavlovým strategickým vedením považuji za užitečné zdůraznit, že nezákonně prosazovaná stavba dioxinové továrny Nemak především nedokázala zlomit páteř rodině sedláka Jana Rajtera přes opakované pokusy ze strany všemožných zástupců státu a mexické společnosti, ovšem uzmutí práva na místní referendum občanům obce Havraň ze strany politiků ústavního soudu se zabránit nepodařilo. Korejská automobilka Hyundai bude zřejmě dlouho v povědomí lidí spojena i se závazky z výjimečné smlouvy prosazené ve prospěch státu, kraje i jeho občanů proti nadnárodní firmě nevládní organizací právníků. Zabránit brutálně vystrašeným a šikanovaným občanům Nošovic, aby pod nepřípustným nátlakem v podobě anonymních výhružek smrti neopouštěli se skloněnou hlavou svoje pozemky však již nestačila. Francouzská Danone a její klamavý Bio jogurt, který se díky inovativní právní intervenci Pavla ještě jako studenta proměnil jakoby mávnutím kouzelného proutku v Activii, znamená zejména účinnou ochranu standardů ekologicky vypěstované zdravé výživy pro jejich producenty i spotřebitele, kteří byli ušetřeni delšího nepatřičného používání značky BIO. Omluvy ze strany Danone na konci nepřiměřeně se vlekoucího procesu před pražskými obchodními soudy se ovšem ekologičtí zemědělci dočkali až po sedmi letech. Intervence v případě mezinárodní investice firem Toyoty, Peugeot a Citroen (TPCA) byla rovněž spojena s přidanou hodnotou pro veřejnost díky vymožení nadstandardních protihlukových stěn a zajištění zdravějšího prostředí pro obyvatele Kolína a to rovněž bez kamionů obtěžujících okolí o víkendech, ovšem se zanechaným stínem v podobě nepochopení aktivit EPS ve prospěch občanů ze strany vedení města.

Velmi se mi též líbí formulace, že cena je předávána rovněž za činnost usilující o pozitivní řešení vzájemně spjatých ekologických, sociálních, ekonomických i dalších problémů. Navíc když je vyhlašována společně subjekty, které určitým způsobem spojují historii nejen environmentálních, ale také lidskoprávních aktivit v České republice. Právě Pavlovo působení totiž výrazně přesahuje klišé „environmentálního právníka“, a často právníka vůbec, i bez onoho environmentálního přívlastku. Hlavní roli při něm hraje zrovna a právě úsilí o řešení různě propletených problémů života společnosti. Jeho touha po „dokonalém dotažení případů“ mu často neumožňuje od některého aspektu pragmaticky odhlédnout, protože by mu připadalo, že problém nevyřešil úplně dobře a že jeho případné zásluhy či výsledky nebudou dostatečně „pravdivé“.

Pokud bych se chtěl jako občan inspirovat konkrétními vlastnostmi, které možná auditorium předpokládá u osob činných ve veřejném prostoru za samozřejmé, ale samozřejmě a dostatečně významně zastoupeny mezi nimi prostě nejsou, vyzdvihl bych u Pavla následující. Zaprvé bdělost, kdy dovede informace proplouvající prostorem o nebezpečích v oblastech, kde již několik let plní roli „hlídacího psa“, bleskurychle propojit s včas zahájenými kreativními protiopatřeními. Právě tato bdělost představuje důležitý odrazový můstek pro pádnou odpověď na porušování pravidel právního státu. Pak také jeho strategické myšlení, kdy při používání tolika nezbytných prostředků pro zamezování aktivit porušujících zákony, životní prostředí a lidská práva v často až příliš komplexní realitě, je nezbytné předvídat a vědět, kdy a co na jaký subjekt použít a jak dalece využívat instituty právního státu. I s takovou energií, jakou je Pavel schopen dlouhodobě vyvíjet, jí jednoduše nemá a nemůže mít nekonečné množství, proto využívá žalob tam, kde je potřeba podat žalobu, vyjednávání tam, kde jako prostředek napravení nepravosti stačí, tiskové zprávy tam, kde je nutné pojmenovat viníky a upozornit je, i veřejnost, že neinvestují nebo neprovozují klamavou reklamu ve virtuální realitě, nýbrž na konkrétním území, kde vedle některých pozitivních ekonomických přínosů také způsobují dlouhodobé závažné újmy jak obyvatelům, tak životnímu prostředí. Zřejmě nejdůležitější vlastnost bránící většímu rozrůstání oáz bezpráví představuje v jeho případě důslednost. Důslednost, která je spojena s uvážlivostí a nikoli fanatismem, pak dovoluje lidem jako je Pavel Franc velkoryse ukončit úspěšnou kauzu spojenou s téměř nepřetržitým kontinuem nezákonností, včetně přístupu řady soudních instancí, ulehčeným konstatováním „velký protivník, velká čest“ nebo smlouvou, v rámci jejíhož sjednávání nevládní organizace ukazuje státu, jak by měl chránit práva svých občanů, jištěnou tak, aby se její porušení ze strany silného nadnárodního subjektu neobešlo úplně bez sankce. Tato vlastnost mu tedy umožňuje dotahovat věci do konce a nenechat se „utahat“ v rámci dlouhých právních sporů nebo desítek hodin vyjednávání s manažery zahraničních investorů a armádou jimi najatých advokátů.

Jedním z následků příčinně způsobených Pavlovou aktivitou však nejsou jenom ty vyhrané „slavné kauzy“, ale z mého pohledu možná ještě významnější vytváření společenství a institucí, které umožňují lidem svobodný rozvoj. Drtivá většina nadaných právníků, které jsem potkal, včetně těch působících v nevládních organizacích, totiž představuje poměrně velké individualisty. V určitých souvislostech a věku to nepovažuji za vysloveně špatné. Zvládnout individuality takových lidí, využít jejich samostatnosti pro obranu hodnot v podobě udržitelnějšího rozvoje, ochrany životního prostředí či lidských práv však vyžaduje určitou míru vlastního sebeomezení a zvláštního nadání.

Stejný prostor, který rozšiřoval i mně osobně již od roku 1999, kdy mě přivedl do demokratického prostředí Ekologického právního servisu s tím, že se okamžitě výrazně omezil a sdílel se mnou více než půl roku stůl, který do té doby používal pouze on, Pavel vytvořil postupně i pro talentované právníky v týmu GARDE. Ti výtečně doplňují jeho silné i slabší pracovní stránky a bez nich by se již dnes těžko obešel. Vyzdvihnout se i při příležitosti udílení této ceny sluší zejména Jiřího Nezhybu, který vedle koordinace projektů a práce na svých kauzách i desítkách právních podání, tiskových výstupů a analýz hlídá na první pohled řadu drobnějších detailů, a to rovněž v rámci pečlivých příprav na složitá jednání. Právě touto mravenčí prací Pavlovi již léta při jejich společné práci elegantně kryje záda.

Odpovědnost při rozvoji institucí je spojena u Pavla nejen s budováním ekologické působení přesahujícího programu GARDE, který se zaměřuje i na pracovní podmínky pracovníků nadnárodních řetězců, ochranu spotřebitele a zejména právní i společenskou odpovědnost firem, ale i s kreativním propojováním ekonomů a právníků v rámci Trastu pro ekonomiku a společnost, který rovněž založil. Stejně tak ho zdobí spolupráce s organizacemi na ochranu lidských práv, prostředky jejichž činnosti často postupem historie pomohli i environmentálním organizacím prezentovat nezpochybnitelná, avšak někdy zbytečně chladně prezentovaná „pevná data“, na pozadí konkrétních lidských příběhů. I při prosazování založení Ligy lidských práv jsem se mohl opřít o Pavlovu podporu a dále o možnost další bleskurychlé a vždy flexibilní spolupráce na takových projektech či aktivitách, kde to bylo užitečné.

Úspěšná domluva se sociálně odpovědně se tvářícími investory bývá v jeho případě pak vždy navíc bonusově spojena s navrhováním založení nějaké té nadace pro podporu místní činnosti menších organizací. Podařilo se to jak v Kolíně s TPCA, tak v Nošovicích s Hyundai. Tato aktivita, která si rovněž zasluhuje z mého pohledu zvláštní zmínku při této příležitosti, totiž opět rozšiřuje prostor, v tomto případě pro realizaci veřejně prospěšných nápadů na lokální úrovni, a tím i možnost svobodného působení většího množství občanů.

Na závěr bych zmínil, že zřejmě jedinou autoritou, kterou je Pavel ochoten v rámci svého veřejného působení respektovat, je pouze lepší, silnější argument. Tomu také dává v diskusi prostor, aš již vzejde z kvalitně odůvodněného rozhodnutí soudu, zdravého rozumu farmáře, z manažerských zásad postavených na východoasijské kulturní zkušenosti šéfa Hyundai nebo od fundovaného ekonoma – tedy přinejmenším v tom případě, kdy u něj nechybí podrobná znalost dlouhodobého dopadu nastudovaných teorií, výpočtů a grafů na společnost a životní prostředí v praxi. Snažit se ho však obejít bez znalosti faktického stavu a připravených argumentů se v Pavlových očích rovná skoro pokusu o podvod. Debata s ním, zejména o krocích, které jsou spojeny s dopadem na širší společenství lidí, tedy není nikdy snadná, ale končívá s o to lepším a promyšlenějším výsledkem.

Jsem skálopevně přesvědčen, že Pavel Franc, který zásadním způsobem posunul hranice úžeji vymezených environmentálních organizací v České republice, bude i nadále vykračovat za pomoci svých nevyčerpatelných nápadů a kreativity i v neustále se měnících podmínkách po cestě, která bude vždy inspirativní. Na ní pro něj vždy budou o dost důležitější kriticky přemýšlející, zodpovědní a aktivně jednající pevní občané, než pomíjiví obdivovatelé, kteří by ho snad měli adorovat jako jakousi „osobnost“ nebo snad dokonce „autoritu“, jíž byla udělena cena Josefa Vavrouška již v osmadvaceti letech. Bude to zcela jistě cesta originální, na níž jeho vlastní svoboda bude vždy v takové rovnováze k odpovědnosti za druhé, jak si to rozličné situace budou vyžadovat.

4. 6. 2007

Jiří Kopal,
předseda Ligy lidských práv

Cena Josefa Vavrouška za rok 2006 a její laureát Pavel Franc

Rozhovor s Pavelm Francem v Českém rozhlasu

Právník Pavel Franc, držitel Ceny Josefa Vavrouška za rok 2006, a jeho kolegové z brněnského Ekologického právního servisu se snaží chránit ty slabší, zejména ty, kteří se střetnou se zájmy silných nadnárodních firem.