Jana a Jiří Dlouzí

Jana a Jiří Dlouzí – na začátku společné životní cesty Jirky a Jany byla ochrana přírody – seznámili se v dávných časech na TERÉnní ZÁkladně (Tereza) v Prokopském údolí. Důležitým impulzem pro jejich práci bylo seznámení s Josefem Vavrouškem v dobách těsně před a po sametové revoluci. Nejdříve „konspirační“ setkávání na besedách Ekologické sekce Biologické společnosti, později práce pro Federální výbor pro životní prostředí, jemuž Josef předsedal. Zblízka tak mohli pozorovat jeho styl práce: přímočarost v prosazování nejlepšího zájmu lidské společnosti, schopnost jej formulovat na vědecké bázi (a to bez ztráty složitých, ale důležitých souvislostí), a posléze vyjádřit prakticky a vyjednat se všemi důležitými aktéry.

Čím vás příběh osobnosti inspiroval, proč má dostat cenu?
Otevřený přístup – překračování hranic mezi diskurzy a rozdílnými přístupy, otevřené sdílení informací a nejlepší dostupné praxe, hledání možností transformace směrem k udržitelnosti, především ve vysokoškolském prostředí – se oba snaží prosazovat i na akademické půdě. Jejich dlouholetá práce pro Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy se datuje of jeho vzniku r. 1992, a vždy se odvíjela od snahy o rozkvět tohoto (v univerzitním prostředí poněkud nesystémového) pracoviště, a jeho domácí i zahraniční ohlas. Postupně prošlapávali cesty pro interdisciplinární spolupráci ve výuce a výzkumu, a na tomto základě rozvíjeli spolupráci sítí domácích a mezinárodních, i s veškerou podporou jejich činnosti. Tak vznikly například výukové materiály Enviwiki, elektronický recenzovaný časopis Envigogika, nebo informační materiály určené členům STUŽe, avšak s širokým dopadem na další zájemce (webové stránky, tištěný i elektronický Zpravodaj). Své zkušenosti v tomto směru nabídli také svým partnerům: v mezinárodní síti univerzit COPERNICUS Alliance, které Jana místo-předsedá, a také v rámci Regionálního centra expertizy Česko, které společně roku 2017 založili. Svou současnou pozornost totiž zaměřují právě k otázkám místního a regionálního rozvoje, jež – jak se ukazuje i v širších politických souvislostech – jsou v našich debatách zaměřených na (vzdělávání pro) udržitelný rozvoj silně podceněny.

Důvody, které tohoto člověka vedou k jeho činnosti, jeho příběh:
Janu a Jirku pak celý život provázela snaha o vědecké uchopení problému, jeho srozumitelné vyjádření (později v různých žánrech a na rozličných médiích), a určitá forma aktivismu, která je v našich podmínkách nezbytná k tomu, aby se zelená politická agenda alespoň občas vynořila z hlubin (účelového) zapomnění. A taky zvyk pracovat spolu – což bylo v těch dávných dobách nezbytností. Protože s Josefovou vírou v dobrou věc, a jeho energií, kterou vložil do uskutečnění svých (pro normálního smrtelníka nerealistických) vizí, bylo opravdu těžké se vypořádat. Například při organizaci první konference ministrů životního prostředí v Dobříši v roce 1991 tvořili Jirka s Janou celou polovinu organizačního týmu – šlo o úspěšnou, (převážně) evropskými zeměmi i mezinárodními organizacemi hojně navštívenou akci. Tehdy byl Josef motorem veškerého dění – tak jako při založení Společnosti pro udržitelný život, kterou už mnohem později převzal Jiří a od roku 2007 o ni pečuje v roli jejího předsedy.

Výsledky činnosti, co všechno dokázal?
Ve STUŽi zůstává Vavrouškovým trvalým odkazem snaha o široký dialog, při kterém se kontroverzní otázky mohou ukázat z více stran, a teprve tak být legitimizovány (či ztratit případný ideologický nátěr). Debaty nakonec vždy směřují ke konsenzuálnímu řešení, nebo (pokud to nejde) dohodě na kritickém, ale podloženém stanovisku, které je doručeno odpovědným činitelům – většinou, přiznejme, bez většího zájmu z jejich strany. S „aktivismem“ souvisí také Jiřího členství v Řídícím výboru Rady vlády pro udržitelný rozvoj, a reprezentace českých environmentálních neziskových organizací v European Environmental Bureau (EEB) a European EcoForum (EEF), kde pracuje ve výkonném a řídícím výboru.
Aktivit na dobrovolné bázi stále přibývá, kupříkladu Jana pracuje jako místopředsedkyně České komise pro UNESCO (nominována za Zelený kruh) a pokouší se především prosazovat téma vzdělávání pro udržitelný rozvoj v její mezirezortní agendě. Jiří zajišťuje komunikaci v řadě dalších fór jako například pro Platformu udržitelného rozvoje, a vede také mezinárodní dialog o Strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj v rámci Steering Committee EHK OSN. Ve svém volnu spolu pořádají zimní a letní tábory pro dospívající mládež, a celkově se ve svém společném životě nenudí. V tomto ohledu je zdánlivě vše při starém – organizace, do nichž jsou zapojeni, pořád patří mezi ohrožené až vymírající druhy, a z členství v nich žádné zvláštní výhody neplynou. Jen ty děti, které jezdí na tábory, se postupně posouvají do další generace.

Co pro vás osobně tento člověk znamená?
Otevřený přístup – překračování hranic mezi diskurzy a rozdílnými přístupy, otevřené sdílení informací a nejlepší dostupné praxe, hledání možností transformace směrem k udržitelnosti, především ve vysokoškolském prostředí.

Nominaci zaslal/a: Bedřich Moldan a Ladislav Miko


Komentáře k nominaci "Jana a Jiří Dlouzí"

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *