Josef Vrána

Josefa Vránu jsem poprvé potkal před více jak deseti lety při ostraze hnízda sokola stěhovavého v CHKO Broumovsko. Šlo tehdy o první úspěšné vyhnízdění tohoto kriticky ohroženého dravce v oblasti po padesáti letech. Mně na tom tehdy nepřipadlo nic složitého, člověk přijel, dostal instrukce a hlídal. Pak následovaly další roky strážních akcí a další lokality v této oblasti a přede mnou se postupně začal odkrývat příběh tohoto člověka. Postupně jsem si začal uvědomovat, kolik úsilí je zapotřebí ke zvládnutí role ornitologa, manažera i neúnavného strážce v jedné osobě.
Joska, jak mu všichni strážci říkají, začal se sokoly v CHKO Broumovsko od píky. Vypouštěl mláďata z umělých odchovů v době, kdy tam ještě nebyla a postupně monitoroval jejich návrat a výskyt. Ke konci zimy za vydatné sněhové pokrývky dohledával jejich hnízdiště, což je stěžejní pro následná ochranná opatření. Ta prosazoval razantně, navzdory některým neochotným úředníkům. Čelil výhrůžkám horolezecké lobby, kterou výskyt sokola omezoval v realizaci její záliby, zajišťoval strážce a sám se ostrahy účastnil. Nikdy nesklouzl do role jen nějakého koordinátora, nikdy pro něj nebyl problém vzít spacák a jít strážit do skal za jakéhokoli počasí na jakoukoli dobu.

Impozantní návrat sokola stěhovavého do přírody je notoricky znám. V druhé polovině dvacátého století se člověk postaral o jeho vyhynutí na našem území, ale i znovuosídlení. Stálo to neuvěřitelné úsilí, na kterém pracovalo spoustu lidí, přírodovědců, zaměstnanců CHKO, NP, ale i dobrovolníků. Spoustu lidí dělalo svoji práci, svůj vystudovaný obor, svoje zaměstnání a dělali ji jistě dobře. Ale Joska není přírodovědec, jeho jméno se nehonosí tituly, tato práce ho neživí. I přesto jí zasvětil život a dosáhl neuvěřitelných výsledků, které mu může závidět ledasjaký přírodovědec. Každým rokem vylétají ze strážených hnízd další a další sokoli, jejich hnízdní úspěšnost je právě díky ostraze vyšší a v některých případech zcela podmiňující. Například jen z hnízdiště v každoročně stráženém teplickém skalním městě vylétlo od obsazení lokality již 25 mláďat. Po víc jak desetileté práci dosahuje v současnosti početnost hnízdících párů v CHKO Broumovsko stavu, jaký byl před kolapsem populace, tj. sedm párů.

Práce Josefa Vrány byla a je pro mnoho strážců inspirací a cenným zdrojem zkušeností, díky čemuž přesahuje hranice regionu. Není náhodou, že loňský návrat sokola stěhovavého do Moravského krasu po půl století byl zaznamenán právě jeho přičiněním.

Nominaci zaslal/a: René Bedan


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *