Jiří Müller: Vavroušek nebyl naléhavý aktivista

Když jsem byl v letech 1971-76 ve vězení, spolužák z vysoké školy vozil mé rodiče na návštěvy do věznice a posílal jim peníze. Jmenoval se Josef Vavroušek.

V březnu 1995, když se s dcerou Petrou nevrací z lavinové oblasti Tater, Petr Pithart, bývalý předseda české vlády, píše osobní dopis předsedovi slovenské vlády Vladimíru Mečiarovi. V něm ho prosí, aby vyslal do hor „stovky mužů“ zachránit „jednoho z nejlepších lidí české země“.

Vavroušek, první předseda programové komise Občanského fóra a první federální ministr životního prostředí, svou politickou a lidskou vizi vyslovil už 23. prosince 1989 na sněmu Občanského fóra:

 „Nyní se naskýtá velká šance, jde i o jinou kvalitu života, ne konzumní způsob jako na Západě, uvědomělá skromnost, vztah k přírodě, nový hodnotový systém.“

Byl součástí ekologického hnutí od počátku sedmdesátých let, ale také strojním inženýrem, autorem řady textů týkajících se rozhodování, kybernetiky a teorie systémů.

Nebyl nikdy naléhavým ekologickým aktivistou. Byl však naléhavým filosofem hodnot.

Kvůli nim se ve vládě střetával se svým kolegou Václavem Klausem. A kvůli nim jako vedoucí československé delegace na konferenci OSN o životním prostředí, navrhl, aby se životní prostředí stalo další prioritou OSN. O 20 let později na stejném místě v deklaraci „Budoucnost, jakou chceme“, na jeho apel mezinárodní společenství navázalo.

Životem člověka projde mnoho osobností, ale jen některé vzbudí kromě respektu i obdiv.

Jiří Müller, chartista, spolužák a kamarád Jiřího Vavrouška

Redakčně upraveno