Před desertifikací varoval už před padesáti lety. Navzdory opatřením jsme na tom dnes ještě hůř

Josefu Vavrouškovi nebyly cizí ani konkrétní problémy životního prostředí. Upozorňoval na problém desertifikace, který už zhruba před padesáti lety považoval za závažný a vyzýval k jeho účinnému řešení dříve, než bude pro planetu pozdě. 

Poprvé se s tíživými dopady rozšiřování pouští setkal osobně v Africe v roce 1968, kde jako člen studentské expedice navštívil řadu zničených území.

„Viděl jsem Egypt a Sudán, kde postup pouští a nadměrné zatěžování krajiny zemědělstvím změnilo kdysi úrodnou zemi v oblast pokrytou rozpraskanými solnými krustami. Etiopii, Keňu a Tanzánii, zničenou olamováním větví a nepřiměřenými stády koz a dobytka. Zambii, Zaire a Konžskou republiku, země s nesmírným bohatstvím nerostných surovin, ale postižené erozí v důsledku nadměrné a nešetrné těžby nerostů a dřeva,” vzpomínal v roce 1993 Vavroušek ve svém známém článku Desertifikace planety Země.

Když o čtyřiadvacet let později letěl do Nairobi, pohled z výšky jej zdrtil. „Letěli jsme nad zemí, přeměněnou v kamenitou poušť, připomínající svými horskými hřebeny a opuštěnými koryty potoků a řek list, zapomenutý na podzim kdesi v koutě, který přímo hýří všemi odstíny hnědé, červené, žluté, ale který ničím – s výjimkou úzkého pásku zeleně podél Nilu – nepřipomíná krajinu, ve které by mohli žít lidé,” popsal Vavroušek.

Situace, která se brzy může týkat i Evropy

Podle zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu tvořily v roce 2018 suché oblasti 46,2 % pevninského povrchu Země. Nejpostiženější území jsou v Africe a Asii, v Evropě se problém citelně dotýká především států kolem Středozemního moře. Nejvíce je ohrožené Španělsko, kde suché oblasti tvoří 69 % rozlohy. Citlivé na desertifikaci už je však i Rumunsko a Bulharsko.

Ve Vavrouškově článku tvořila rozloha suchých oblastí 41 % všech pevnin Země. Nejen, že se tedy situace za sedmadvacet let nezlepšila – ona se i navzdory opatřením a méně či více úspěšným politikám managementu půdy pořád zhoršuje.

„Předpokladem úspěchu v tomto neúprosném závodě s časem jsou zřejmě zásadní změny světového politického a ekologického systému a zejména změny žebříčku lidských hodnot,” napsal před více než čtvrtstoletím Vavroušek. Byl si plně vědom, že tento závod se netýká jen rozvojových zemí, ale i nejvyspělejších regionů světa. Znovu se vracel k myšlenkám přijetí hodnot společnosti, které by vedly k trvale udržitelnému rozvoji.