Erazim Kohák

Laudatio na Erazima Koháka,
laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 1996

Prof. Erazim Kohák

Pochází z rodiny českých odbojářů, kteří byli za války vězněni. S rodiči opustil po komunistickém puči ve věku necelých 15 let Československo a jeho otec působil jako rozhlasový redaktor Svobodné Evropy. Český exulant Erazim Kohák se stal profesorem filozofie a za 35 let působení na Bostonské univerzitě uznávaným americkým pedagogem a publicistou. Jako filozof se specializoval na Husserlovu fenomenologii a seznámil Američany s dílem T. G. Masaryka, Emanuela Rádla a Jana Patočky. Mezi Kohákovými knižními tituly vydanými anglicky najdeme „Idea and Experience“ (1978) a „Jan Patočka: His Thought and Writings“ (1989). Na lesní samotě vznikla odbornou veřejností respektovaná esejistická kniha „The Embers and The Stars“ (první vydání 1982), jejíž český překlad „Uhlíky a hvězdy“ zůstal po smrti Milana Šimečky torzem. Erazim Kohák jako nositel dvojího občanství amerického a československého udržoval stále styky s českými i slovenskými exulanty a v osmdesátých letech se pravidelně podílel na českém i slovenském vysílání Svobodné Evropy.

Jeho rozhlasové promluvy vyšly knižně až po listopadu 1989 česky pod názvem „Dopisy přes oceán“ (1991). Po listopadu 1989 opustil místo emeritního vysokoškolského pedagoga v USA a přispěchal do osvobozené republiky. Na žádost Josefa Vavrouška byl mluvčím československé delegace na 1. konferenci ministrů životního prostředí Evropy v Dobříši 1991, kde vedl mezinárodní panel o etice vztahů k životními prostředí.

Po čtyři roky střídal vyčerpávajícím způsobem pedagogické univerzitní práce na obou stranách Atlantiku – v Praze a Bostonu a plodně využíval možnost konfrontovat obě rozdílná společenská prostředí.

Dnes působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako profesor filozofie a ordinář semináře pro etiku a ontologii. Jeho zatím česky vydané knižní tituly jsou filozofické: „Člověk, dobro a zlo: O smyslu života v zrcadle dějin“ (1993), pražské přednášky „Život v pravdě a moderní skepse“ (1994), dále publicistický soubor „Hesla“ (1995) a populární „Průvodce po demokracii (1991, 1996), v němž kriticky reflektuje americké zkušenosti v postkomunistické zemi.

Myslitelská činnost Erazima Koháka je v organické jednotě s jeho životem. Je přesvědčeným a výkonným zastáncem ohleduplného vztahu k přírodě. Praktikuje dobrovolnou skromnost a po celý život se podílel na činnosti řady občanských a ekologických iniciativ v USA, Čechách i na Slovensku. Jako přesvědčený federalista trpce nese rozdělní Československa. Vyjadřuje se proti zanedbávání veřejné, zejména železniční dopravy. Etický aspekt je trvale osou jeho rozsáhlé činnosti odborné i publicistické. Po celý život usiluje o vytváření představ o tom, co je v životě důležité, k čemu je veškeré dění a oč má smysl usilovat.

Igor Míchal, 1997


Mikuláš Huba

Laudatio na Mikuláše Hubu,
laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 1996


RNDr. Mikuláš Huba, CSc.

Pochází z rodu, který dal Slovensku řadu vynikajících umělců a vědců.Vystudoval na Komenského univerzitě v Bratislavě a od konce studií pracuje jako vědecký pracovník na Geografickém ústavu SAV, kde se soustavně zabývá problematikou environmentální geografie.

Od poloviny sedmdesátých let působil Mikuláš Huba ve Slovenském zväzu ochrancov prírody a krajiny (SZOPK). Byl aktivním předsedou sekce ochrany lidové architektury a spolu s kolegy se mu podařilo zachránit řadu památek slovenského lidového stavitelství, např. Mlýny v Kvačianskej dolině a dřevěnou vesničku Vlkolínec u Ružomberoku, která se pak stala světovým kulturním dědictvím UNESCO. Pod jeho vedením se nejaktivnější a pak celá městská bratislavská organizace SZOPK vymanila z komunistického vlivu již několik let před rokem 1989. Dr. Huba byl spoluautorem návrhu národního parku Podunajsko a iniciátorem významné kolektivní publikace „Bratislava – nahlas“, která za totality přesně formulovala problémy trvalé (ne)udržitelnosti hlavního města Slovenska. Těsně před listopadem 1989 se stává vůdčí postavou celého SZOPK, těsně po něm organizuje Fórum ochrancov životného prostredia a stává se jeho mluvčím. V roce 1990 přichází jako nezávislý poslanec do Slovenské národní rady a do konce volebního období 1992 je předsedou Výboru životního prostředí a ochrany přírody SNR. Z titulu této funkce se aktivně zúčastnil i práce Federálního výboru pro životní prostředí a světového summitu v Riu de Janeiro. Na podzim roku 1992 spoluzakládá federální Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) a po rozdělení republiky se stává předsedou slovenské STUŽ. V roce 1995 se obětavě zúčastňuje záchranných prací v Roháčích při hledání Josefa Vavrouška a jeho dcery.

Z publikační činnosti Mikuláše Huby lze vzpomenout např. spoluautorství knihy Ohrožená planeta. Odborné práce publikuje v Geografickém časopise. Záslužná je i jeho autorská, redakční a organizátorská práce při vzniku řady publikací, např. „Ponovembrové Slovensko I-VI“, „Šok z prosperity“ I -III., „SOS Slovensko: Slovenské lesy – otázka existenčná“, studie o dřevěnicích a další.

Mikuláš Huba spojuje špičkovou odbornost s ryzím charakterem a lidskou obětavostí. Svým životem příkladně naplňuje heslo „Mysli globálně – jednej lokálně“, přičemž pro globální myšlení přináší vlastní originální podněty.

Igor Míchal, 1997