Daniel Pitek

Strážce Milešovky

Laudatio na Daniela Pitka, laureáta Ceny Josefa Vavrouška za výjimečný počin za rok 2015

Dana Pitka jsem poznal v roce 2011. Tehdy jsem nastoupil v Litoměřicích jako vedoucí Správy CHKO České středohoří. První náš vzájemný kontakt byl úřední, kdy jsem se dostal k vyřizování jeho stížnosti, kterou podal ještě před mým příchodem na Správu CHKO v Litoměřicích. Ze spisu by se zdálo, že se jedná o osobu, která ráda dělá problémy. Když jsem si přečetl, na co si Dan stěžuje, rozhodl jsem se, že se na věc podívám zblízka. Proto jsme se dohodli, že až najdu trochu času, tak bych za ním zajel do Černčic – malé vesničky pod Milešovkou. Jak mi Dan později vyprávěl, velice jsem ho překvapil, když jsem mu zavolal, že bych za ním přijel a sešel se s ním a s jeho kolegy z Milešovského spolku a nechal si vysvětlit jejich zájmy. Tak se také stalo. Sešli jsme se jednoho letního podvečera a já jsem poslouchal, co Dana a jeho přátele tíží. Hned jsem pochopil, že je především mrzí některé nešvary, ke kterým v Chráněné krajinné oblasti dochází. Překvapilo mne, jak široký záběr ve vztahu k okolí Milešovky Dan Pitek má. Toho večera jsem se vracel do Litoměřic až kolem půlnoci a tak tomu bylo i u všech pozdějších návštěv u Dana. Domluvili jsme si, že je potřeba se potkat častěji, abychom spolu diskutovali o přírodě a životě kolem Milešovky. Tak vlastně začalo naše přátelství, a já jsem postupně Dana poznával víc a víc a obdivoval jsem jeho neutuchající zájem a citlivý přístup k přírodě a k okolí Milešovky, kde je Dan doma.

Pokud chceme Dana pochopit jako člověka, nejlépe je popsat celou škálu jeho aktivit.

_DSC9349_IBRA_NET

Jednou z prvních věcí, kterou jsme spolu řešili, bylo ustanovení Dana Strážcem přírody, ačkoli Dan měl již dlouho podanou žádost, a i když splnil všechny předpoklady pro výkon této aktivity, do mého příchodu nebyl jmenován Strážcem.  To však Dana neodradilo od faktické ochrany, kdy v oblasti volně v terénu jezdilo mnoho jezdců na terénních motocyklech a čtyřkolkách. Využil k tomu možnosti stát se mysliveckou stráží a i když to nebylo zrovna pohodlné a jednoduché, začal neukázněné motoristy vykazovat z honitby. Tím si přivodil mnoho konfliktních situací, ale nikdy se nevzdal a neodradili ho ani neúspěchy u příslušných úřadů, ani vyhrožování přistižených motoristů. Dnes je Dan již řádným členem Stráže a jeho neohrožené zásahy a historky s tím spojené vždy potěšili a potěší kolegy z celé republiky na pravidelných setkáních Strážců přírody. Nutno ale podotknout, že Dan neskončil u dohánění motoristů porušujících zákaz vjezdu mimo silnice v Chráněné krajinné oblasti České středohoří, ale snažil se situaci řešit i na úrovni jednání. Podařilo se mu pod záštitou starosty zorganizovat schůzku, kde byli zastoupeni kromě motorkářů, čtyřkolkářů a offroadistů také představitelé státních orgánů a úřadů, Policie ČR a Lesů ČR. Po tomto jednání se již nikdo z účastníků nemohl vymlouvat na neznalost. To, společně se známou nekompromisností Dana, přispělo k významnému snížení počtu vjezdů do chráněných území v okolí Milešovky.

Jak jsme pak na společných toulkách po Českém středohoří společně s Danem chodili, tak jsem ho poznal i jako uvážlivého hospodáře. Při prohlídce rozsáhlých pastvin, kde se pasou Danovy ovce,  jsem měl možnost vidět i co všechno může dělat zemědělec pro přírodu, pokud nekouká pouze na vlastní zisky. Mnoho tůní na místě bývalých odvodňovacích zařízení vybudoval Dan vlastně sám a dnes tam postupně nachází opět místo pro život mnoho druhů živočichů, které jsme jinde z krajiny vyhnali. Postupný úpadek ovocnářství vedl ke ztrátě biotopu pro druhy vázané na extenzivní travnaté sady. Tak Dan neváhal a mnoho sadů vysázel. Musel se při tom potýkat s nedostatkem vlastních zkušeností i s nepřízní počasí a také rozsáhlými škodami od zvěře. I tady se Dan nespokojil pouze s fyzickou prací a při neúspěchu neláme hned hůl, ale jde dál a snaží se odstraňovat příčiny a s neutuchající energií se znovu a znovu pouští do vysvětlování, přesvědčování a hledání řešení. Proto se mimo jiné zapojil jako člen Asociace soukromého zemědělství do příprav novely mysliveckého zákona, a když zjistil, že podle něj práce nesměřují k cíli, tak využívá všechny možné způsoby občanských projevů k tomu, aby vše posunul správným směrem.

_DSC9695_IBRA_NET

Dan se do občanských aktivit zapojuje ve všech možných oblastech a rovinách. Jednou prostřednictvím občanského spolku výrazně pozitivně ovlivní územní plán v obci, kde žije, jindy pro širokou veřejnost zorganizuje jarní úklid odpadků zanechaných návštěvníky Milešovky, spojený s výchovně zábavnými akcemi pro příchozí veřejnost a hlavně děti. S Českým svazem ochránců přírody věší vždy v předjaří stovky ptačích budek, nebo přenáší žáby přes silnici u rybníka v Milešově. Neváhá vyrazit demonstrovat proti prolomení těžebních limitů pro těžbu hnědého uhlí. Jindy zase organizuje aktivity ve straně Zelených, která je na jeho vkus málo aktivní.

Pak člověk nestačí zírat na to, že při tom všem ještě podniká v obchodu se dřevem a z této činnosti pak finančně dotuje všechny svoje ostatní aktivity. Namátkou mohu uvést restaurování soch, které jsou v krajině pod Milešovkou, nebo nyní provozování restaurace na vrcholu Milešovky, kde hned po té, co si ji pronajal, ji vybavil i mnoha přírodninami, které nezapřou jeho původní profesi lesníka. Tu vykonával na Šumavě ve Stožci a odtud se vrátil do krajiny svého domova, která tolik utrpěla v druhé polovině minulého století průmyslovou činností, aby ji pomohl k navrácení bohatého života.

_DSC9673_IBRA_NET

Co dodat závěrem, ačkoliv doba, kterou Dana znám není příliš dlouhá. Myslím si, že jsem pochopil jeho životní filozofii. Ta zcela jistě odráží i jeho lidské vlastnosti, které se výrazně projevují a lze je asi demonstrovat i na přístupu boxera (tento sport Dan také aktivně provozoval), kdy je třeba umět přijímat utržené rány a trpělivě čekat na příležitost, kdy je možné dosáhnout celkového vítězství.

RNDr. Jaroslav Obermajer, ředitel regionálního pracoviště AOPK ČR Střední Čechy

_DSC9705_IBRA_NET


Bedřich Moldan

Laudatio pro Bedřicha Moldana, 2. 6. 2016, Dominikánský klášter sv. Jiljí, Staré Město pražské

Milé dámy, vážení pánové, milý Bedřichu,

je mi ctí a mimořádným potěšením promluvit na dnešním slavnostním vyhlášení Ceny Josefa Vavrouška o osobnosti Bedřicha Moldana. Hodně jsem přemýšlel o tom, co vám vlastně mohu sdělit. Co vám řeknu o člověku tak známém nejen v pedagogických a odborných kruzích, ale ve společnosti jako celku díky jeho monumentálnímu vědeckému dílu, erudici a politické práci. Nebudu mluvit, a ani nemohu, o podrobnostech jeho životní dráhy, nejsem životopiscem, neznám všechny podrobnosti a zákruty Bedřichovy životní cesty, jsem ale hluboce přesvědčen, že byla a je mimořádně úspěšná a také mimořádně prospěšná nám všem.

Chci se s vámi všemi podělit o některé své postřehy z Bedřichova života, které jsem měl možnost sledovat zblízka, které mohou oficiální životopisná data spíše dokreslit a přiblížit tak jeho osobnost. Vycházím z toho, že jej téměř každý zná, v tomto sále jsem si jistý na sto procent. Vždyť zadáte-li jeho jméno do některého z internetových vyhledávačů, zjistíte, že odkazů, které zmiňují jméno Bedřicha Moldana v různých souvislostech,  je více jak 33 tisíc. Myslím, že je to pěkné číslo, pěkně vysoké číslo!  A když postupně odkazy otevíráte (a já jsem tomu věnoval drahnou chvilku), jeho jméno je vždy spojeno s názorem na řešení nějakého zásadního problému (třeba klimatického) či s uveřejněním důležitých faktů. Bedřich si nikdy nenašel čas psát, mluvit či vyjadřovat se k nepodstatným, nedůležitým pseudoproblémům, které tak často zaplavují média. Naopak nikdy neváhal pustit se do polemik, v nichž viděl smysl, které přinesly nový pohled na diskutovaný problém a obohatily tak pečlivého čtenáře nebo posluchače. Bedřichova dlouhodobá vytrvalost, trpělivost a odbornost, když v debatách vedených zejména ve skeptických Čechách vysvětluje příčiny a důsledky změny klimatu, jsou přímo legendární.

_DSC9437_IBRA_NET

Nyní jen připomenu základní fakta života Bedřicha Moldana. Skutečně jen základní, vždyť Bedřichův život by vydal na objemnou a zajímavou biografii.

Bedřich Moldan se narodil v roce 1935, vystudoval Matematicko–fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1958 až do sametové revoluce byl zaměstnán v Ústředním ústavu geologickém. Současně byl tajemníkem Československé spektroskopické společnosti a to v letech 1976–1986 a také v tomto období působil jako místopředseda Ekologické sekce Československé biologické společnosti.

V roce 1990 byl zvolen poslancem České národní rady a zároveň jmenován prvním ministrem životního prostředí. Do roku 1991 tak stál u zrodu této nově vznikající důležité instituce a položil se svými spolupracovníky základy legislativy týkající se ochrany životního prostředí na vládní úrovni.

Počátkem devadesátých let působil v řadě dalších veřejných funkcí, například jako předseda Českého svazu ochránců přírody, kde je stále čestným předsedou, nebo předseda Národního klimatického programu. V letech 1991–1993 byl poradcem ministra zahraničních věcí a také předsedal pracovní skupině Konference OSN o životním prostředí a rozvoji. Od roku 1993 do roku 2001 byl zvolen předsedou Správní rady Regionálního Centra pro životní prostředí sídlícího v Budapešti.

V roce 1992 založil slavné Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, kde byl dlouhá léta ředitelem a v současné době v Centru působí jako zástupce ředitele.

V roce 1997 se stal profesorem Univerzity Karlovy.

V letech 1998–2001 působil jako vyjednavač pro životní prostředí, vědu a vzdělávání v rámci delegace České republiky pro vyjednávání o přistoupení k EU. Na přelomu století mezi lety 2000–2001 vykonával funkci předsedy Komise OSN pro udržitelný rozvoj. Od roku 1999 byl členem Vědecké rady Evropské environmentální agentury v Kodani, v letech 2002–2005 se pak stal jejím předsedou. V roce 2004 byl jmenován členem Skupiny na vysoké úrovni pro Lisabonskou strategii tzv. „Kokova skupina“ v Bruselu.

V roce 2004 byl zvolen na Kutnohorsku a Havlíčkobrodsku senátorem Parlamentu ČR za ODS. Do ODS vstoupil v roce 1991 a v Topolánkově stínové vládě byl do roku 2006 stínovým ministrem životního prostředí. Od počátku svého členství v ODS vždy hájil zásady ochrany životního prostředí jako hodnotu, která by měla automaticky náležet k hlavnímu proudu moderní pravicové konzervativní politiky. V ODS však ne vždy našel podporu a porozumění pro tyto své názory a hodnoty, které celý svůj život prosazuje. Proto v roce 2010 z ODS vystoupil a začal spolupracovat s TOP09.

Je autorem, spoluautorem, editorem a překladatelem několika set vědeckých článků, monografií, kapitol v monografiích, vědecko–populárních publikací a článků v odborném i denním tisku z oboru analytické chemie, biogeochemie, životního prostředí, ekonomie, vzdělávání a politiky.

S Bedřichem Moldanem jsem se poprvé naživo setkal v roce 1985 nebo v roce 1986, už se přesně nepamatuji, a to – pro vás možná překvapivě – nikoliv v Ústředním geologickém ústavu nebo na jiném vědeckém pracovišti, ale – ve Státní bance československé. Pobočka České vědecko-technické společnosti v SBČS pořádala velmi zajímavé semináře. Na seminářích vystupovali zaměstnanci Státní banky, pracovníci vysokých škol či výzkumných ústavů s referáty, týkajícími se například měnové a úvěrové politiky, mezinárodních financí, či ekonomických teorií. Na seminářích se o přednášených problematikách hojně diskutovalo a už tyto někdy velmi šťavnaté diskuse nepochybně stály za účast na těchto – šéfy Státní banky – trpěných seminářích. Sborníky, které shrnovaly přednášenou problematiku a částečně i diskusi byly poté velmi žádaným artiklem, řadu z nich jsem dlouhá léta vlastnil. A jeden z těchto seminářů se kupodivu týkal životního prostředí. A zde jsem poprvé slyšel přednášku Bedřicha Moldana, tehdy zaměstnance Ústředního ústavu geologického, na téma přírodních zdrojů. Vedle referátů ušitých ve Státní plánovací komisi či ve Státní bance, to bylo něco jako zjevení. Jiný jazyk, jiná problematika, jednoznačné nepolitické, odborné závěry. Bylo osvěžující vyslechnout si jeho precizní argumentaci. Potlesk byl spontánní, pozdvižená obočí ekonomů zastávajících konvenční, mainstreamové názory, nás, mladé, zajímající se i o jiná řešení, o jiný pohled na tehdejší ekonomickou realitu, neodradil.

_DSC9504_IBRA_NET

Po několik let trvající přestávce jsme se znovu setkali, tentokrát již osobně, v Centru pro životní prostředí UK, které Bedřich v roce 1992 založil. Pracoval jsem tehdy ve vedení Konsolidační banky a chtěl jsem ji přetvořit do podoby moderní státní rozvojové banky, která by financovala velké infrastrukturní investice a projekty v oblasti ochrany životního prostředí. Hledal jsem ekologa, přírodovědce, s nímž bych se mohl o této problematice diskutovat a radit se.  Bedřichem jsem byl vlídně přijat, diskutovali jsme konkrétní i teoretické možnosti banky zapojit se do financování projektů na ochranu životního prostředí. Bedřich s potěšením vyslechl názory mladého bankéře a věru že měl k nim co dodat a já jsem měl o čem přemýšlet. Byl jsem překvapen, jak se geochemik dobře vyznal v ekonomii: terminologii, postulátech a metodice. A jak je dokázal kriticky zhodnotit a navrhnout vlastní řešení. Nečekal jsem to. A řekl jsem si v duchu: tak s tímhle chlapem (Bedřich promine) se musím potkat znovu. A už při tomto setkání se projevila plně Bedřichova obětavost: neváhal věnovat svůj vzácný čas, znalosti a energii, aby pomohl člověku mimo svůj obor řešit problém. Naše setkání se opakovala, někdy jsme diskutovali v Centru, jindy v hospůdce u dobrého jídla a pití, a později také u Moldanových doma. Při těchto setkáních jsem se seznámil i s Bedřichovou „modrou edicí“, mnohasvazkovým výsledkem výzkumné práce v rámci projektu UNDP, zaměřeným velmi široce na problematiku ochrany životního prostředí – od udržitelného rozvoje k integrovanému environmentálnímu účetnictví. Dodnes mám část těchto publikací ve své knihovně. Celá edice mne nadchla – přístupem k předávání zahraničních zkušeností, profesionálním překladem. V té době (kolem roku 1995) nebylo v Čechách mnoho publikací, které se odbornou úrovní mohly měřit s uvedenými studiemi. Iniciování tohoto projektu a jeho řízení Bedřichem považuji za mimořádně úspěšné a prospěšné.

Jsem velmi rád, že právě Bedřich Moldan získává Cenu Josefa Vavrouška za svůj celoživotní přínos pro ochranu životního prostředí. Četl jsem komentáře k Bedřichově nominaci na webových stránkách Nadace Partnerství napsané vědci, úředníky, studenty – podpora této nominace byla ohromná a v podtextu jsem cítil možná jakoby údiv: jak to, že Bedřich Moldan tuto cenu už dávno nemá? Pěkně mezi jinými svými trofejemi, například zlatou medailí Univerzity Karlovy za celoživotní zásluhy nebo čestným doktorátem Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a dalšími?

Nicméně, nyní Bedřich Moldan Cenu Josefa Vavrouška za svůj celoživotní přínos, za svou hlubokou ekologickou stopu, získává a já mu k tomu za sebe, za svou rodinu a za Nadaci Partnerství z celého srdce blahopřeji!!!

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Ing. Jiří Francek, předseda správní rady Nadace Partnerství a jednatel NaturaServis s.r.o.

_DSC9462_IBRA_NET