Ludvík Kunc

zoolog, publicista a výtvarník. Je guru ochranářů rysů a dalších velkých šelem v České republice. Respekt získal i mezi odbornými zoology a myslivci. Svojí tvorbou a činností dokázal inspirovat generace následovníků a vzbudit mezi nimi zájem o ochranu a studium života velkých šelem, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Výrazně se zasloužil o to, aby proběhly evropské projekty reintrodukce rysa v oblastech, kde tato šelma před desítkami let vymizela.

Čím vás příběh osobnosti inspiroval, proč má dostat cenu?
Ludvík Kunc inicioval založení dobrovolných Vlčích a Rysích hlídek Hnutí DUHA, které od roku 2009 pravidelně v terénu monitorují velké šelmy. O pět let později navázaly na činnost beskydských Vlčích hlídek tzv. Rysí hlídky na Šumavě, které zejména v první fázi reagovali na pytláctví šumavské rysí populace. Hnutí DUHA dnes organizuje Vlčí a Rysí hlídky ve všech oblastech výskytu velkých šelem v České republice. Jsem zaměstnancem Hnutí DUHA Olomouc a zároveň členem dobrovolných Vlčích a Rysích hlídek. Právě jen stěží uvěřitelný životní příběh pana Kunce, obzvláště zasazený do období, kdy se ochraně velkých šelem ani zdaleka nedostávalo takové legislativní, společenské a mediální podpory jako dnes, je pro mě inspirací a důkazem toho, že přesvědčení není naděje, že to dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl :).

Případné udělení ceny JV Ludvíku Kuncovi by znamenalo významné veřejné ocenění jeho přes půlstoletí trvající a velmi úspěšné práci na ochraně rysa ostrovida nejen v České republice, ale v celé Evropě. Bylo by to zároveň důkazem a motivací pro další, že praktická a úspěšná ochrana přírody je realizovatelná i při nepříznivé politické situaci a bez potřeby mnohamilionových grantů.

Důvody, které tohoto člověka vedou k jeho činnosti, jeho příběh:
Rodina Ludvíka Kunce se starala o hospodářství s koňmi, kozami i drůbeží. Každodenní šestikilometrová cesta z Olešné do Rakovníka přinášela Ludvíkovi první příležitosti detailně pozorovat a následně výtvarně ztvárňovat život zvířat. Po ukončení studia pracoval na základní škole v Rýmařově a posléze pracovní uplatnění nalezl v Zoo Ostrava, kde působil až do sedmdesáti let, tj. celkem 43 roků (1961-2004). V roce 1968 po písemném protestu proti vstupu sovětských vojsk na naše území mu bezprostředně hrozil vyhazov ze Zoo. Rys Sixi byl jeden ze dvou rysích sourozenců, kteří se narodili v Zoo Ostrava. Matka se o ně po poradu přestala starat, a proto přešli do lidské péče a starost o jejich výchovu převzal Ludvík Kunc. S rysem Sixim pořádal Ludvík Kunc dlouhé až několikatýdenní výlety do lesů, nezřídka za účelem filmování. Například dokumentární filmy německé a rakouské produkce vzniklé díky Sixiho záběrům nemalou měrou přispěly ochraně rysů v těchto zemích. Ludvík Kunc vychovával Sixiho polokrotkým způsobem, díky čemuž rys neztratil své přirozené chování a instinkty a dokázal si ulovit vlastní kořist. Právě pozorování chování divokého rysa poskytlo Ludvíku Kuncovi velmi cenné poznatky pro další práci na ochraně rysů. Od 60. let stál v čele několika reintrodukčních programů zaměřených na rysa ostrovida.

Výsledky činnosti, co všechno dokázal?
Od konce 60. let stál Ludvík Kunc u zrodu dlouhodobého projektu zaměřeného na návrat rysa ostrovida do několika oblastí v Evropě, odkud tato šelma před desítkami let vymizela. Rysi byli chycení ve slovenských lesích a putovali do několika evropských oblastí přes ostravskou Zoo. Za celou dobu reintrodukčního programu až do roku 1984, kdy tato činnost ustala (částečně kvůli nasycení “trhu” a částečně kvůli úřednímu zákazu), bylo na Slovensku odchyceno zhruba sto jedinců rysa ostrovida, do volné přírody se vrátila zhruba polovina. Během celého procesu odchytu, karantény i transportu na vypouštěcí lokality nedošlo k úhynu ani jednoho rysa. Na Slovensku odchycení a ostravskou karanténou prošlí rysi byli vysazeni v Německu (Bavorský národní park), Slovinsku, Francii, Rakousku, Itálii a Švýcarsku. Ludvík Kunc se osobně vypouštění rysů do volné přírody z politických důvodů nemohl účastnit.

Ludvík Kunc je veřejnosti známý také jako malíř s naprosto typickým “rukopisem”. Na stovkách akvarelových obrazů a perokreseb vyobrazuje běžné i vzácné druhy zvířat zasazené do jejich přirozeného prostředí. Jeho kresby a malby jsou také určitými studiemi chování divoce žijících zvířat, vždy vystihují charakteristický detail či pohyb ztvárňovaného zvířete. Malůvka rysího kotěte se stala symbolem projektu reintrodukce rysa na Šumavu (Projekt Lynx) a portrét rysí hlavy od Ludvíka Kunce byl několik let logem ostravské zoologické zahrady (po jeho odchodu do důchodu byl rysí portrét nahrazen hrochem). Jeho výtvarná tvorba zahrnuje i ilustrátorskou činnost: kromě svých vlastních knih ilustroval i 12 děl jiných autorů.

Ludvík Kunc je autorem 8 publikací, ve kterých popisuje své zážitky se zvířaty.

Co pro vás osobně tento člověk znamená?
Měl jsem to štěstí se zejména v posledních měsících s Ludvíkem Kuncem osobně setkat. Tento, jak se sám nazývá, dvaaosmdesátiletý důchodce z Ostravy, i přes svůj vyšší věk stále srší energií, poutavě vykládá romantické zážitky s volně žijícími zvířaty, bravurně do svých výtvarných děl zachycuje tyto zážitky a stále aktivně sleduje aktuální situace o životě velkých šelem nejen u nás, ale i v zahraničí. Kromě záviděníhodné životní energie, která je ve spoustě aspektech neuvěřitelně inspirující, je pro mě Ludvík studnicí informací z dob, kdy se ochrana přírody dělala na úplně jiné úrovni než v současnosti.

Přílohy:

http://:http://magazin.e15.cz/regiony/ludvik-kunc-rysi-muz-z-porubskeho-panelaku-850911

http://www.selmy.cz/clanky/z-historie-navratu-rysa-ostrovida-na-sumavu/

http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/v-souziti-s-divokym-zviretem-jsem-se-stal-jemnejsim


Robin Böhnisch

Představení počinu:

Rok 2017 mnoho radosti ve společnosti nepřinesl. Kromě ochrany přírody. Vznikly dva důležité zákony, jež upravují náš poměr k přírodnímu světu. První posílil ochranu národních parků a potvrdil, že jejich účelem je ponechat části krajiny divočině. Druhý zakazuje kožešinové farmy. Konečně napravil nedůstojné a zbytečné týrání. Více než kdokoli jiný jim pomohl Robin Böhnisch – jednou jako parlamentní zpravodaj, podruhé v čele poslanců, kteří zákaz navrhli a prosadili. Obě normy úctyhodně uzavřely jeho poslaneckou službu.

Kdo za tímto počinem stojí, představte nám prosím jeho tvůrce:

Jsou poslanci s falešným titulem. Jiní mají titul opravdový. Ale asi jen jeden z nich kvůli své diplomce na kolenou počítal semenáčky buku v Rýchorském lese. Robin Böhnisch byl poslancem 14 let, z toho poslední čtyři předsedou sněmovního výboru pro životní prostředí.

Zelený kruh jej opakovaně vyhodnotil jako poslance, který hlasuje nejvíce přátelsky k životnímu prostředí. Soustavně vylepšoval ekologické zákony. Oponoval (často i v rozporu s vlastní stranou) škodícím návrhům. Naposledy aktivně vystupoval proti škrtům občanských práv v novele stavebního zákona.

Politický styl Robina Böhnische nejlépe vystihují střízlivost a odvaha. Pečlivě zvažuje všechny eventuality, hledá nejkurážnější možné řešení a trpělivě ho prosazuje. Přitom umí odhadnout, co ještě jde a co je odsouzeno k nezdaru.

Za zmínku stojí i jeho občanské postoje. Zapojil se do diplomatického úsilí o návrat Mendelova rukopisu z Německa na Moravu. Prosadil nový významný den na výročí masové vraždy československých občanů v Osvětimi v roce 1944. Zasadil se o parlamentní odsouzení genocidy Arménů a byl nejen ve sněmovně advokátem Izraele.

Patří k zakladatelům ekologické platformy Zvonečník. Nyní je ředitelem Správy Krkonošského národního parku.

Čím se odlišuje nominovaný počin od běžné činnosti:

Robin Böhnisch nejen u těchto dvou zákonů dokázal vést jednání s klidem a rozvahou i tam, kde by jiní dávno bouchali do stolu nebo dokonce dveřmi. Systematicky spolupracoval se státními institucemi i organizacemi občanské společnosti. Ve sněmovně měl nemalou autoritu. Umí mluvit se všemi včetně protivníků a politických konkurentů. Proto se více než kdokoli jiný zasadil o schválení dvou zákonů, které posunuly naši zemi o pořádný kus dopředu. Pomáhá tak vracet zastupitelské demokracii důvěru. Böhnisch jako jeden z mála vykonával neokázale svůj mandát tak, jak by jej měli naplňovat všichni.

Znáte důvody, které vedly k nominovanému počinu? Příběh:

Na životní pouti Robina Böhnische, za jejíž část je nominován na Cenu Josefa Vavrouška, je sympatické to, jak propojuje hluboký životní osobní zájem se zájmem veřejným. Rodák z Krkonoš a dědic sociálnědemokratických tradic promítl svůj vztah k přírodě nejprve do volby studia lesnictví a později biologie, svůj zájem o věci veřejné sledoval studiem výchovy k občanství a didaktiky. Obojí se organicky spojilo v jeho politické kandidatuře a jejím výkonu.

Přílohy:

https://rosnicka.zelenykruh.cz/person.php?identifier=5342