Ivan „Hiawatha“ Makásek

přírodovědec, ekologický novinář, publicista

RNDr. Ivan Makásek si utvářel vztah k přírodě a k životnímu prostředí od středoškolského mládí ve skautských oddílech, po vystudování Přírodovědecké fakulty UK pak i v nevládních environmentálních organizacích TIS, Brontosaurus, ČSOP. Svou erudici neuplatňoval jen ve svých zaměstnáních v orgánech ochrany památek, přírody, krajiny, ve zmíněných nevládních ekologických hnutích, ale i v rozsáhlé publicistické a spisovatelské činnosti. Vydával spolu s kolegy a dlouho vedl časopisy Taraxacum, a pak hlavně od roku 1976 až do roku 2006 časopis NIKA, který se zařadil vedle brněnské Veroniky k tahounům environmentální osvěty, doplňující nedostatečnou vládní propagaci ochrany životního prostředí v oficiálních časopisech, jako byly Mateřídouška, Věda a technika mládeži apod. Spolu s bývalými spolužáky, kolegy z nevládních ekologických organizací se spolupodílel na utváření nových orgánů ochrany životního prostředí po Listopadu 1989, pokračoval v ekologické publicistice i v obnoveném skautském hnutí, rozšířil síť kontaktů a spolupracujících organizací i do zahraničí a k evropským i světovým orgánům ochrany životního prostředí. Ivan Makásek odvedl obrovský kus práce při neformálním předávání vědomostí z ochrany životního prostředí zejména mládeži ve skautských i ochranářských oddílech.

Čím inspiruje její příběh, proč je podle navrhovatele důležité, aby cenu dostala:

Ivan Makásek je příkladem velmi houževnatého a cílevědomého člověka, přesvědčeného nejen o důležitosti samotné ochrany životního prostředí, ale také o tom, že je to třeba od mládí vštěpovat celé generaci a zejména mládeži při každé příležitosti a neokázalou, srozumitelnou formou, neodrazující suchým odborným jazykem, ale spojenou se zájmovou činností a přirozenou zvídavostí zejména mladých lidí. V tom se přibližuje úspěšným moravským, zejména brněnským environmentálním organizacím a jednotlivcům a představuje pozitivní odchylku v rámci pražského, někdy až příliš akademického a "suchého" prostředí. Velkou roli v tom hrála skautská epizoda z dětství, navázání na odkaz Jaroslava Foglara, na odkaz u nás zakazovaných knih a woodcrafterských praktik, popisujících život a moudrost ve vztahu k přírodě severoamerických indiánů.

Jaké jsou důvody, které nominovaného vedou k jeho činnosti:

Mohu se pouze domnívat, že hlavním důvodem a inspirací pro celoživotní snažení Ivana Makáska v ochraně životního prostředí a v environmentální osvětě byla rostoucí propast mezi deklarovanými cíli komunistického režimu o blaho člověka, a skutečným stavem prostředí, které tento režim orientací ekonomiky a ignorováním zhoršující se čistoty ovzduší, vod, poškozováním přírody i krajiny i lesním a vodním hospodářstvím a orientací zemědělství vytvářel.

Jaké jsou výsledky činnosti nominovaného, co všechno se mu podařilo dokázat:

Výsledkem jeho činnosti je nesporně ekologické prozření členů jeho skautských i ochranářských oddílů několika generací, časopis Taraxacum, 3 desetiletí vydávaný ekologický časopis NIKA, jehož byl šéfredaktorem, spousta práce na přípravě podkladů pro vyhlášení a značení hranic zvlášť chráněných součástí přírody a krajiny, spousta práce v další osvětě formou přednášek, více než desítka knih o přírodě, krajině a lidech i z jiných částí světa, podíl na utváření sítí environmentálních aktivistů a organizací. Je nesporně jedním z těch, kdo si zaslouží ocenění za celoživotní úsilí v ochraně přírody a krajiny a v přenášení této ideje dalším generacím.

Co pro navrhovatele nominovaný člověk znamená:

Ivan Makásek pro mne znamená nedosažitelný etalon cílevědomosti, soustředěného a silného zaujetí pro věc ochrany životního prostředí, neúnavnost až zaťatost, překonávající překážky politické, ekonomické, v mezilidských vztazích, ve vlastních fyzických silách. Ačkoliv v tomto svém úsilí mnohokrát narazil, setkal se s nepochopením, zákazy, vždy se zase zvedl a nevzdal to až do důchodového věku, dokud mu síly stačily.