Jiří Dlouhý

Odborný pracovník v Centru pro otázky životního prostředí UK, předseda Společnosti pro trvale udržitelný život

Oceněný za práci ve Společnosti pro trvale udržitelný život a aktivní osvětovou činnost.

Představení dlouhodobého přínosu

 
Představení osobnosti nominované na Cenu Josefa Vavrouška

Jiří Dlouhý žil v rodině, která byla komunistickým režimem značně postižena. Jeho dědeček byl v roce 1950 odsouzen za spolupráci s Miladou Horákovou, a to znamenalo „kádrový škraloup“, pro který se jeho život odvíjel ve velmi skromných podmínkách. Přesto se Jiří mohl v mládí věnovat trampingu, vést dětské tábory nebo jezdit na divoké vodě. Na vysoké škole pak vystudoval obor technická kybernetika, který dokončil s červeným diplomem; po studiích nastoupil do Fyzikálního ústavu Akademie věd.

Ve svém volnu se i nadále věnoval se práci s mládeží, pomáhal přírodě v ČSOP, jezdil na akce Brontosaura, a stal se instruktorem pobytu v přírodě, kanoistiky a lyžování.

 
Čím inspiruje její příběh, proč je podle navrhovatele důležité, aby cenu dostala

Po sametové revoluci se Jiří vzdal slibné kariéry systémového inženýra a své síly věnoval podpoře demokracie a svobody. Od roku 1991 na Vavrouškově Federálním výboru pro životní prostředí, kde spoluorganizoval první konferenci ministrů životního prostředí v Dobříši. S Josefem také spoluzakládal Společnost pro trvale udržitelný život, které se od samého začátku plně věnoval, a především po Josefově smrti si vzal plně na starosti pokračování „v načatém díle“. Nejdříve po stránce organizační, postupně na něj přecházela odpovědnost za chod této Společnosti, pořádání pravidelných besed i dalších akcí. Mnoho let byl místopředsedou; od roku 2007 je předsedou STUŽe.

Dodnes důsledně dbá principů, které se od Josefa Vavrouška naučil při přípravě Dobříšské konference v roce 1991 a které zní: vyslechnout široké spektrum názorů, od různých oborových přístupů, přes pohled státní správy, ale například také umělců; vytvářet koalice napříč společností a potlačit tak partikulární zájmy; soustředit se na základní hodnoty udržitelnosti, které se mohou projevovat různě v různých kontextech. A nakonec také usilovat o celospolečenský dopad – nejen v oblasti ochrany přírody, ale v plném záběru udržitelného rozvoje.

 
Jaké jsou výsledky činnosti nominovaného, co všechno se mu podařilo dokázat

Část Jiřího práce je neviditelná, je však nezbytnou podmínkou pro to, aby se určité věci mohly uskutečnit. Díky jeho trpělivosti jsou ale výsledky dlouhodobé. Výrazně pomohl zajistit kontinuitu Společnosti pro trvale udržitelný život i v obdobích, která jejím ideálům nepřála; bez tohoto úsilí by Vavrouškův odkaz mohl být již zapomenut. 

Objem“ jeho dobrovolné, nehonorované činnosti je přinejmenším stejný, jako práce v zaměstnání – časově i podle výsledků. V Centru pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, kde pracuje od rozpadu Federace v roce 1992, má přitom na starosti zajištění počítačové sítě pro celou instituci, vytváření a správu četných webových stránek i vedení oddělení environmentálního vzdělávání. Ani bez této „neviditelné“ práce by se COŽP UK nestalo tím, čím dnes je: uznávaným akademickým pracovištěm i společenským aktérem spoluurčujícím politiku udržitelného rozvoje.

 
Co pro navrhovatele nominovaný člověk znamená

Jiří chápe svůj život jako službu všem kolem něj i celé společnosti. Nikdy neprosazuje sebe sama, ani nevyužívá možností, které by ho jako skvělého kybernetika mohly dovést ke kariéře nebo bohatství. Vždy přemýšlí, komu by mohl být užitečný, a tam nasměruje veškerou svou energii. Těch z jeho pohledu „potřebných“ je hodně, takže například ve svém volnu organizuje zimní a letní tábory pro teenagery, a kromě STUŽe pracuje i v různých jiných spolcích, jako je Wikimedia ČR, svaz orientačních sportů a podobně.

O pokračování myšlenky Josefa Vavrouška se snaží také na mezinárodním poli jako člen výkonného výboru European ECOForum a především jako dlouholetý český zástupce v Řídícím výboru European Environmental Bureau. V posledních letech si stále více uvědomuje naléhavost environmentálních rizik spojených s klimatickou změnou, a je zapojen do neformálních aktivistických sítí. V této oblasti a také reprezentuje environmentální organizace v Radě vlády pro udržitelný rozvoj a v jejím řídícím výboru.

Nominaci zaslal/a: Ladislav Miko, Mikuláš Huba a Pavel Šremer

Komentáře:

Nejsou tu žádné komentáře.

Přidat zprávu