Otakar Štěrba

vysokoškolský profesor

Otakar Štěrba za celý svůj dosavadní život prošel mnoha rolemi, všechny však spojuje vztah k přírodě a krajině:

V roli dlouholetého dobrovolného pracovníka ochrany přírody inicioval a neúnavně a paličatě s několika dalšími kolegy po 16 let prosazoval myšlenku ochrany posledních zbytků přírodní řeky a luhu Litovelského Pomoraví, až ke konečnému vyhlášení za CHKO. Když se toto dílo podařilo, vytýčil si další zdánlivě neuskutečnitelný cíl a dotáhl ho k vítěznému konci: tím cílem se stala reintrodukce bobra do české přírody.

V oblasti ekologie jako vědy vypracoval studijní plány a prosadil založení vůbec prvního odborného studia životního prostředí v ČSSR – na Univerzitě Palackého v Olomouci, která se tak v r.1977 stala první vysokou školou, kde se začala vyučovat Ochrana a tvorba životního prostředí jakožto obor. Toto jeho úsilí pak vyvrcholilo v r. 1990, kdy se stal zakladatelem a vedoucím první samostatné katedry ekologie v republice, a také byl v r.1991 jmenován vlastně prvním profesorem ekologie u nás…

Poté Štěrba upřel svou pozornost ke krajinné ekologii, konkrétně se naplno začal věnovat tematice říční krajiny, neboť stav říčních krajin se stává globálním problémem na úrovni problémů atmosféry, oteplování klimatu nebo světového oceánu. Navázal tak na své dřívější objevné hydrobiologické práce v říčním „podzemí“- tedy v říčním hyporeálu, vyslovil svoji teorii říční krajiny a říčního kontinua a rozvinul myšlenku fungování této svébytné krajiny do praktických konsekvencí ekologické protipovodňové ochrany v území podél řek (kterého je neúnavným propagátorem).

Téma říční krajiny zcela vyplňuje jeho život: je sžitý s řekou jako rybář i jako vodák a cestovatel. Postupně během let poznal řeku coby fenomén osobně na všech kontinentech. Některé velmi osobně a doslova na ostří nože. Odtud pramení jeho sisifovské úsílí o záchranu a rehabilitaci řek v očích společnosti, což činí svou pedagogickou a i svou publikační činností. V obou využívá i svou další vášeň, kterou je filmování.

Prostřednictvím svých knih a filmů se snaží sdělit a vyburcovat společnost ke změně vztahu k řekám a jejich krajinám. Vedle vědeckých prací či obsáhlé monografie s tematikou krajinné ekologie a biodiverzity, se zaměřením na říční krajinu, je na druhé straně i autorem několika vědeckopopulárních knih a jeho filmová tvorba s krajinně ekologickými tématy byla oceněna festivalem Ekofilm Ostrava i festivalem Scholafilm Brno. Knihy a filmy se zabývají osvětlením a popularizací ekologické problematiky, včetně krajiny. Témata zpracovává se vzácným metodickým přístupem, schůdným nejen pro potřeby ekologické výuky studentů-odborníků, ale i laické veřejnosti.