Martin Bursík

politik, konzultant

První nominace
Program ZU byl nejvetsim a uspesnym programem, ktery prinesl konkretni benefity jak zivotnimu prostredi, tak ekonomice v dobe jeji krize. Slo o ucebnicovy priklad opatreni, ktere prineslo soucasne oba benefity – ekonomicky i environmentalni.

Druhá nominace
Martin Bursík ve funkci ministra ŽP dokázal alokovat výnosy z prodeje emisních povolenek na investice do úspor energií v bydlení – pro domácnosti a správce nemovitostí, v rámci programu Zelená úsporám. Tím přispěl nejen k vlastním úsporám energie v nejplýtvavějším sektoru, ale současně pomohl zintenzívnit debatu o úsporách. V neposlední řadě přispěl program k zpomalení pádu stavebnictví do finanční krize a vytvořil velké množství lokálních pracovních míst.

Třetí nominace
Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych po dlouhé době opět poslal návrh na Cenu Josefa Vavrouška, konkrétně za rok 2010 a léta předcházející. Mým nominantem je pan RNDr. Martin Bursík.

Myslím, že na základě dlouholeté spolupráce s Nadací Charty 77 mohu svůj návrh zdůvodnit méně oficiózním způsobem a že z uvedeného textu může komise podle potřeby použít příslušnou pasáž.

Domnívám se především, že právě v této době nemůže být návrh podezřelý z jakýchkoli vedlejších úmyslů. Bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík se stáhl do politického ústraní, doufejme jen dočasného, a věnuje se své poradenské firmě a rodině.

Právě proto soudím, že je vhodný čas ocenit, co se Bursíkovi za více než 20 let od listopadu 1989 podařilo.

Bez ohledu na to, v jakých politických stranách a uskupeních se pokoušel uplatnit svůj nesporný politický talent a ambici, s níž se na rozdíl od velké většiny politicky činných osobností nikdy netajil, byl Bursík názorově vždy plně konzistentní. Je možné napsat, že jeho hlavním celoživotním zájmem je životní prostředí, ale i politika jako prostředí k jeho nápravě a současně jako samostatná motivace a zájem. Nikdy se nekryl neupřímnými poukazy na to, že jej nominuje někdo jiný, naopak sám jako první uváděl, že politika a možnost prosazovat veřejný zájem je pro něho náplní i v dobrém smyslu dobrodružstvím.

V oblasti životního prostředí byl Bursík na rozdíl od jiných velmi dobře odborně vzdělaný počínaje již středoškolským studiem a také se mu trvale věnoval v praxi. Snad se někdy více zaměřoval na „velká“ vládní meziresortní témata (energetika, doprava, komplexní ochrana jednotlivých složek životního prostředí), nikdy však nezapomínal na ochranu přírody a krajiny, ať už ve volné krajině nebo v chráněných územích. Počínaje regionálním rozvojem a územním plánem měl vždy pro tato témata cit a poskytoval oporu jak jejich uplatňování, tak jejich teoretickému zázemí.

Doménou Bursíkovy činnosti však byla komplexnost, „specializace na souvislosti“, řečeno s Ulrichem Beckem. Osobně jsem vždy měl jisté výhrady k jeho personální politice a k zalíbení ve velkých populárních osobnostech, jež vytahoval z politicko-nominačních klobouků, místo aby po zásluze odměnil veřejnosti neznámé kolegy za celoživotní méně známou „práci drobnou“. Jistým paradoxem zůstává, že jeho oblíbeným rčením je zásada „to si musíme napřed poctivě odpracovat“. Přes tuto výhradu platí, že byl vždy velmi dobrým manažerem a že tradičně názorově mimořádně nesourodou množinu členů a příznivců Strany zelených dokázal v krátké době (byť pohříchu na relativně krátký čas) pozoruhodně sjednotit.

Hlavní zásluha a důvod k návrhu na CJV však podle mého názoru nespočívá v tom, že Bursík dokázal Zelené dovést do vlády. Zdá se mi důležitější, že jako jeden z mála vsadil na dobře propracovaný komplexní program. Propojil ochranu životního prostředí s politikou a zejména s ekonomikou, stejně jako politologii s ekonomií. Dokázal prosazovat skutečnou věcnost, jak v cílech, tak v nástrojích a jejich širokém spektru, a dokázal pro ni nacházet i přitažlivá hesla, např. „kvalita života“. A právě další heslo dobře vystihuje Bursíkův přínos, jehož si osobně cením nejvíc. Skutečně už dávno nejde, ani v politice, ani ve společenské praxi, o pravolevý spor. „Vpravo – vlevo“ už není osou řešení; důležité je „dopředu“, ovšem se znalostí společné, sdílené, ale diferencované odpovědnosti a znalostí místního, regionálního i globálního měřítka. Promyšlenou formulaci skutečně středové, obecně srozumitelné zelené politiky proto osobně hodnotím jako největší zásluhu Martina Bursíka. Věřím, že ji v následujících letech ještě česká společnost ocení a věřím, že je hodna i ocenění Cenou Josefa Vavrouška.

Čtvrtá nominace
Martin Bursík je první a zatím jediný politik, který dokázal přivést stranu, programově jako prioritu prosazující ochranu životního prostředí, do parlamentu i do nejvyššáích pater české politiky. Jeho středový politický koncept byl sice po několika letech zhacen spojeným úsilím energetické, dopravní a těžařské lobby, která má své kmotry ve velkých stranách i vmédiích, ale prozíravost tohoto konceptu – jak dokazuje současný vývoj v zezelenalém Německu – ocení teprve budoucnost. Už teď se však můžeme těšit (eventuálně na ně navazovat) z plodů Bursíkova působení: nejen program Zelená úsporám, díky němuž dokázal Bursík přivést do republiky miliardy, jež budou prokazatelně a dlouhodobě zlepšovat kvalitu života nás všech, ale stále aktuální (i když nedobojovaný) je i Bursíkův boj s kamiony, jež ničí naše silnice, ovzduší i životy, stejně tak jako boj o chytré energie, obnovitelné zdroje a neprolomení těžebních limitů, i boj o ochtranářský statut našehonejvětšího národního parku na Šumavě.

Šestá nominace
M. Bursík je vynikajícím příkladem vytrvalosti a důslednosti v prosazování politických, legislativních i praktických nástrojů nezbytných pro ochranu všech složek životního prostředí a pro zajištění trvale udržitelného života v naší zemi. Vážím si jej za pevnost a stálost postojů.

Sedmá nominace
Za více než dvacet let práce v odborné oblasti, v nevládní sféře, v komunální i celostátní politice se v oblasti ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje stal významnou autoritou a osobností, která významně přesahuje obzory české politiky.

Jako blízký spolupracovník a přítel Josefa Vavrouška od počátku spolu s ním stál u zrodu mnoha odborných, občanských i politických aktivit, které zásadně ovlivnily českou i mezinárodní ekologickou politiku.

Jako poslanec České národní rady se přímo podílel na vytvoření základů české ekologické legislativy. Jako člen zastupitelstva Hlavního města Prahy důrazně prosazoval opatření pro zvýšení kvality a bezpečnosti života Pražanů a průhlednost rozhodování magistrátu. Jako ministr životního prostředí v úřednické vládě premiéra Tošovského prosadil první otevřenou politickou debatu o dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Jako odborný poradce ministra Ambrozka významně přispěl k udržení limitů těžby hnědého uhlí.

Jako místopředseda obou Topolánkových vlád, poslanec a předseda Strany Zelených prosadil řadu zásadních rozhodnutí:

  • Prosadil Zelenou úsporám – úspěšný program dotací pro domácnosti na zateplování a výměny starých uhelných domácích kotlů, první a jediný svého druhu u nás.
  • Důsledným vyjednáváním v evropské radě ministrů životního prostředí zabránil uvolnění dovozu zahraničních odpadů do českých spaloven.
  • Prosadil kvalitní odbornou správu Národního parku Šumava podle standardních mezinárodně platných pravidel a jeho větší otevření turistům.
  • Prosadil legislativní návrhy umožňující efektivně zasahovat proti smogovým situacím a významně rozšiřující pravomocí krajů omezovat průmyslové znečištění ovzduší.
  • Po mnoho let aktivně a nezištně pomáhal neziskovému sektoru – působil například v nadačním fondu Josefa a Petry Vavrouškových či v Nadačním fondu Filipa Venclíka.
  • Po odchodu z vrcholné politiky pokračuje v podpoře stejných myšlenek a návrhů z pozice občanského aktivisty a odborníka.

Osmá nominace
Podrobnější odůvodnění: Ve vládě Mirka Topolánka dokázal působením ve straně Zelených poprvé v porevoluční éře prosadit část cílů mířících k trvale udržitelnému rozvoji. Svým věcným a nedemagogickým konáním změnil ustálené zvyklosti západoevropské politické kultury, kde zelená politika byla dosud vždy vázána na levicové spektrum a propojil mnohem logičtější spojenectví od středu konzervativnějším, odpovědným směrem.

V praktické rovině dokázal prosadit zobchodování našich emisních povolenek a realizovat program zaměřený na úspory energií pro bydlení v programu Zelená úsporám, který poprvé v historii dokázal průhledným způsobem motivovat občany investovat své prostředky směrem k úsporám energie. Tento program v době krize vytvořil tisíce pracovních míst a svými multiplikačními efekty pomohl zapojit finanční prostředky občanů do chodu národního hospodářství. Hlavně však předznačil logický směr dalšího vývoje k energetické bezpečnosti a soběstačnosti. Přispěl tak ke zmírnění dopadů krize mnohem více než jakékoli původně diskutované programy šrotovného. To vše se podařilo v neuvěřitelně krátké době a nastavení tohoto programu se udrželo v provozu i za současné vlády, která se snažila tyto trendy torpédovat a převrátit směrem k trvale neudržitelné JE.

Přestože se nic podobného nikomu před tím nepodařilo, za své úsilí byl jen potrestán vlnou nevole a zášti a proto mě připadá, že si zaslouží i pozitivní hodnocení udělením ceny Josefa Vavrouška.

Devátá nominace
Snížil závislost na zahraničních zdrojích energie, šetřil peněženku obyvatelstva, snížil rabování našeho uhlí, snížil zátěž popílkem a dalšími exhalacemi, nepřímo podpořil výstavbu pasivních domů.

Desátá nominace
Jako ministr i předseda Strany zelených prosazoval důsledně enviromentální zájmy, alternativní zdroje energie, ubránil limity těžby a díky novele zákona o emisním obchodování získal 20 mld Kč pro „Zelenou úsporám“

Jedenáctá nominace
Za své úsilí se nakonec dočkal místo uznání spíše zášti, i proto si snad zaslouží i pozitivní hodnocení udělením ceny Josefa Vavrouška.

Třináctá nominace
Martinovi Bursíkovi se poprvé se podařilo zahájit diskusi o politice ochrany klimatu na národní úrovni a současně (především) prosadit nejvýznamnější program na podporu úspor energie ve střední a východníEvropě financovaný z mimorozpočtových zdrojů v bezprecedentní výši.Dokázal přitom využít souhry okolností a politické konstelace. Bohužel se opět ukázalo, že česká společnost na takovýto způsob myšlení ještěnení zralá, o programu Zelená úsporám se až na intelektuální výjimkyjiž nikdy poté nehovořilo v souvislosti s ochranou klimatu…