Josef Fanta

lesník a ekolog

Nominován za celoživotní odborné prosazování metod péče o les v chráněných územích s důrazem na přirozenou obnovu, hlavní podíl na obnově lesa zničeného kyselými dešti v Krkonošském národním parku a přenos zkušeností a poznatků ze zahraničí do České republiky. Za nedoceněný význam popularizace lesnické vědy a ekologie lesa nejen pro laickou, ale i pro českou odbornou veřejnost.

V květnu roku 1963, byl vyhlášen Krkonošský národní park – jako druhý v Československu (po TANAPu, 1949) a první na území dnešní České republiky. Josef Fanta (1931) byl tehdy u toho jako jeden z hlavních zakladatelů a stal se prvním náměstkem ředitele Správy KRNAP. O třicet let později to byl on, kdo získal značné finanční prostředky (cca 750 mil. Kč) z nizozemské nadace FACE, které umožnily úspěšnou obnovu krkonošských lesů fatálně zasažených imisemi znečišťujících látek, pocházejícími především z hnědouhelné elektrárny v polské Bogatynii.

Prof. Josef Fanta je zároveň člověkem, který má a užívá schopnost srozumitelně popsat a vysvětlit lidem, včetně naprostých laiků, jak funguje dynamika lesních ekosystémů, což je zásadní v aktuální veřejné diskusi v České republice v souvislosti s lesnickým managementem (nejen) v lesích zvláštního určení, především v lesích národních parků – v níž se aktivně projevuje především v souvislosti s managementem horských smrčin v NP Šumava.

Po absolvování Lesnické fakulty ČVUT v Praze nastoupil v roce 1954 do Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Zde řešil především otázky přirozené obnovy, pěstební techniky a omezení škod při těžbě a přibližování dřeva v podrostním hospodářství. Od roku 1963 pracoval na Správě Krkonošského národního parku, jehož vyhlášení připravoval, a od roku 1977 působil v emigraci na universitě v Amsterodamu jako profesor ekologie krajiny. Z pozice profesora ekologie lesa na universitě ve Wageningenu odešel v roce 1996 do důchodu. V 90. letech přivedl do ČR holandskou nadaci FACE s kterou realizoval projekt obnovy lesa v Krkonoších a Jizerských horách. S jeho pomocí bylo v Krkonoších zalesněno téměř 5 300 ha holin po kyselých deštích. Byl členem správní rady Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor. V roce 2007 obdržel od ministra Martina Bursíka Cenu ministra životního prostředí za rok 2006, a to za celoživotní přínos ochraně přírody a vědecké ekologii. Do února 2011 působil ve Vědecké sekci Rady NP Šumava. Velký význam má jeho osvětová a popularizační činnost a prezentace odborných názorů na problematiku hospodaření (nejen) v lesích národních parků.