Naďa Johanisová

environmentální ekonomka

Naďa Johanisová, ač původní profesí bioložka, se díky dalšímu svému studiu souvislostí mezi ekonomikou růstu a environmetnální krizí stala významnou popularizátorkou environmetálně-ekonomických témat. Ve své publikační, vzdělávací a osvětové činnosti upozorňuje na vážné limity ekonomického růstu a nabízí lokální a etické ekonomické alternativy k současnému modelu růstové ekonomiky, které se snaží uvádět také v praktický život.

RNDr. Naďa Johanisová, Ph.D. v současnosti působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
V šestnácti letech vstoupila do TISu – Svazu pro ochranu přírody, krajiny a lidí, resp. do jeho první základní skupiny Stopaři vedenou Otakarem Leiským. Záhy se stala členkou Hucul Clubu, který při TISu vznikl a pečoval o huculské koně. Dle jejích slov ji tato zkušenost celoživotně ovlivnila a nasměrovala k environmentální problematice. Po zrušení TISu koncem 70. let pokračovala v nově založené pražské organizaci Českého svazu ochránců přírody, kde spolupořádala ochranářské akce (např. kosení zarůstajících rezervací kolem Prahy), tábory pro mládež a publikovala v časopise Nika. V roce 1989 obdržela pamětní medaili ČSOP za úspěšnou snahu o záchranu meandrujícího koryta řeky Stropnice před regulací.

V letech 1980–1982 pracovala jako bioložka ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Mezi roky 1982 a 1989 působila jako samostatná odborná pracovnice v Hydrobiologické laboratoři při Ústavu krajinné ekologie ČSAV v Praze (dnešní Hydrobiologický ústav AV ČR). V roce 1986 se s ním přestěhovala do Českých Budějovic. V letech 1987 až 2004 zde vedla dětský ochranářský oddíl, který založila s manželem. Pojmenovali jej opět Stopaři. Po nedobrovolném odchodu z Ústavu krajinné ekologie krátce působila jako samostatná odborná pracovnice Správy CHKO Třeboňsko. Roku 1990 spoluzaložila českobudějovické Informační centrum ČSOP, které se o rok později přejmenovalo na nadaci Rosa – společnost pro ekologické informace a aktivity. V letech 1991-1996 byla její ředitelkou. Rosa se angažovala v místních environmentálních kauzách, organizovala osvětové akce, kurzy a besedy, vydávala čtvrtletník Rosa, založila knihovnu a videotéku pro veřejnost a pořádala řadu akcí a seminářů pro veřejnost a také semináře v oblasti environmentální výchovy pro učitele.

V letech 1994 až 2001 se podílela na založení a vedení neformální sítě Venkovská idyla, která sdružovala ty, kdo chtěli žít environmentálně citlivým a trvale udržitelným způsobem života na venkově.

Ovlivněna pobytem v anglické Schumacher College se na podzim 1993 začala hlouběji zajímat o souvislosti mezi ekonomikou a ekologickou krizí, ekonomickými kořeny environmentální krize a pozitivní alternativy v této oblasti a tato témata začala jako jedna z prvních otevírat i v českém prostředí – publikováním článků, překladem několika knih z angličtiny a pořádáním seminářů pro veřejnost. V roce 1999 uspořádala úspěšný čtrnáctidenní seminář o environmentální ekonomii s britským ekonomem Richardem Douthwaitem, kam sezvala ekonomy, environmentalisty studenty a další zájemce o tato témata.

Od poloviny devadesátých let se intenzivněji věnuje vysokoškolské výuce. V letech 1998 až 2008 učila na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde vedla kurzy Ekologická výchova, Sociální ekologie, Ekologická ekonomie či Kritické myšlení. Postupně se těžiště její práce přesouvalo na Katedru environmentálních studií v Brně, kde od roku 2008 působí jako odborná asistentka. Vede zde kurzy, zaměřené na kritickou analýzu současného ekonomického diskursu a na hledání ekonomických alternativ, příznivějších lidem a přírodě. Věnuje se zejména tématům družstevnictví, etické a lokální ekonomiky a limitům ekonomického růstu. Kromě toho se zaměřuje i na výzkum praktických ekonomických alternativ (např. v letech 2001 až 2002 uskutečnila výzkum ve skotském Edinburghu, jenž sloužil jako podklad k její disertační práci).

V roce 2005 spoluzaložila Trast pro ekonomiku a společnost (www.thinktank.cz), sdružení zaměřené na diskuzi o ekonomických alternativách. Působí zde jako vedoucí programu Lokální, etické, demokratické ekonomiky. Spolupořádá diskusní semináře a konference pro veřejnost o environmentálně-ekonomických souvislostech a alternativách k ekonomickému růstu. Aktivně usiluje o založení první etické banky v Česku, tedy banky, která by investovala do etických a environmentálně šetrných ekonomických aktivit.
Naďa Johanisová je čilou popularizátorkou environmentálně-ekonomických témat. Od roku 1993 píše do společensko-ekologického časopisu Sedmá generace, zároveň působí i v jeho redakční radě. Krom mnoha jiných textů jí zde vyšla pětice seriálů: Návrat Indiánů (lichá čísla r. 1998), Zkratky (sudá čísla r. 1999), Ze skotského deníku (2001–2002), Z ekonomického kapsáře Nadi Johanisové (10/2003 až 6/2005) – ten následně vyšel jako monografie – a naposledy Ekonomičtí disidenti (1/2008-6/2011). Krom toho publikuje či publikovala v časopisech A2, Nika či Respekt. Do češtiny přeložila knihy alternativního ekonoma Ernsta Friedricha Schumachera Malé je milé a českého meziválečného politika a družstevníka Ladislava Karla Feierabenda Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952.

Je autorkou knih:
Living in the Cracks: A look at rural social enterpriseses in Britain and the Czech Republic (2005)
Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem: výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě i člověku (2008)
Ekonomičtí disidenti – Kapitoly z historie alternativního ekonomického myšlení (2014).

Zde najdete seznam všech článků publikovaných v časopisu Sedmá generace:
http://www.sedmagenerace.cz/autor/Naďa Johanisová

Naďu Johanisovou dobře přiblíží také dva rozhovory (video):
https://www.youtube.com/watch?v=pqC2tPzuSMU
https://www.youtube.com/watch?v=prqbZs1ExAY