Jana a Jiří Dlouzí

odborníci v oblasti vzdělávání

Jirka a Jana se kdysi seznámili na základně Terezy v Prokopském údolí; tehdy v partě Brontosaurů vstoupili do nového roku, a posléze i do více než 30 let trvajícího společného života provázaného s ochranou přírody. Začínali prací v ČSOP, pod jehož hlavičkou se zúčastnili své první expedice do pohoří Ťan-šan. Po revoluci Jana nastoupila na Vavrouškův Federální výbor pro životní prostředí; v roce 1991 zde už společně pomáhali organizovat první evropskou ministerskou konferenci, kterou byl zahájen proces Životní prostředí pro Evropu. Od zrušení FVŽP se jejich cesty spojily úplně: v Centru pro otázky životního prostředí pracují oba od samého jeho založení. V začátcích pomáhali utvářet tuto instituci a posléze se stali aktivními propagátory tématu vzdělávání pro udržitelný rozvoj na akademické půdě.

Současně se snažili stále prosazovat myšlenky Josefa Vavrouška: oba jsou zakládajícími členy Společnosti pro udržitelný život, a je to především Jiří, kdo celá léta drží tento spolek organizačně pohromadě. Tato práce zintenzívněla po tragické Vavrouškově smrti, kdy úkol nést jeho odkaz ve zhoršujícím se politickém klimatu začal narážet na rozmanité překážky. Roku 2007 se Jiří stal předsedou Společnosti: navázal na tradici širokého společenského dialogu o rozporuplných otázkách současnosti, a zavedl rozmanitá zlepšení poskytující aktivitám STUŽe širší společenský záběr a dopad. Pomohl tak z ní vytvořit organizaci s respektovanými výsledky a pobočkami v několika krajích ČR a na Slovensku. Dnes má Společnost řadu členů a příznivců, kteří se aktivně účastní její práce či ji zpovzdálí sledují; její činnost je provázána s řadou dalších fór jako například Platformou udržitelného rozvoje, Radou vlády pro udržitelný rozvoj a konkrétními výbory RVUR, nebo i s úsilím mezinárodních nevládních organizací.

Jiří Dlouhý ve své práci zajišťuje chod jednoho oddělení COŽP a podílí se na vzniku mnohých publikací, výukových materiálů i například časopisu Envigogika. Založil širokou síť spolupráce se zahraničními univerzitami a organizuje mezinárodní kurzy směřující k prosazení principů a témat udržitelnosti. Mimo tuto svou práci je též členem Rady vlády pro udržitelný rozvoj a zastupuje české environmentální neziskové organizace v European Environmental Bureau – EEB a European EcoForum – EEF, kde je členem výkonného výboru. V současné době za ně figuruje v procesu Životní prostředí pro Evropu, kde domlouvá organizaci další z řady těchto konferencí, tentokrát znovu (po 30 letech) v České republice.

Jana Dlouhá je zakladatelkou a hlavní editorkou časopisu Envigogika, pracuje však především jako výzkumník a vysokoškolský učitel. Experimentuje s novými metodami a přístupy k výuce, a vytrvale se pokouší otevírat nové prostory pro mezioborový dialog; prozatím se jí to ale daří spíše ve spolupráci se zahraničními partnery. Díky těmto svým aktivitám se stala místopředsedou mezinárodní sítě univerzit zaměřených na vzdělávání k udržitelnému rozvoji COPERNICUS Alliance, což dává příležitost ovlivňovat vzdělávací politiku v mezinárodním měřítku, například prostřednictvím Steering Committee EHK OSN. Spolupracuje též s českými nevládními organizacemi a dalšími aktéry na místní úrovni a své zkušenosti chce zúročit prací v České komisi UNESCO, kde reprezentuje Zelený kruh. Jejím tématem je kromě vzdělávání též participace jako forma dialogu mezi zájmovými skupinami ve společnosti, a to včetně hledání nové role vysokých škol mezi dalšími společenskými hráči.

Jana a Jirka spolu vychovali 3 děti a práci s mládeží věnují též velkou část svého volna – v době zimních i letních prázdnin pořádají pravidelné tábory pro teenagery, pomáhají při organizaci závodů orientačního běhu. Oba tak již po mnoho let odvádějí značnou část své energie aktivitám ekologických a environmentálních hnutí, studentům vysokých a středních škol, osvětovým seminářům

Jana i Jiří se podíleli na organizaci historické konference evropských ministrů životního prostředí, kterou svolal do Dobříše v roce 1991 Josef Vavroušek. Jiří a Jana v současné době domlouvají organizaci další z řady těchto konferencí, známých jako Životní prostředí pro Evropu, znovu  v České republice.

Oba odvádějí již po mnoho let značnou část své energie kromě vlastních pracovních náplní organizaci aktivit ekologických a environmentálních hnutí, studentům vysokých škol, osvětovým seminářům a je až s podivem, že dosud ocenění Cenou Josefa Vavrouška buď nikdo nenavrhl, nebo ji v konkurenci jiných návrhů dosud neobdrželi. Jsou sice mladí na to, aby to bylo „za celoživotní dílo“. Bylo by to ocenění za trpělivou, neokázalou, ale přesto velmi užitečnou a často nevděčnou práci, ke které je třeba diplomacie, empatie, jazykového vybavení a trpělivosti, ale kterou, kdo nesleduje zblízka, často neocení, ačkoliv je „k nezaplacení“.

Nominaci zaslal/a: Martin Říha, Miroslav Martiš