Ivan Stříteský

filmový dokumentarista

Představení osobnosti nominované na Cenu Josefa Vavrouška:

Ivan Stříteský (nar. 14.3. 1956) vystudoval agronomickou fakultu brněnské zemědělské univerzity. Už za studií se začal věnovat amatérskému filmu. Po absolutoriu nastoupil jako ekonom do zemědělského družstva na Prostějovsku a veškerý volný čas a prostředky věnoval angažované dokumentární tvorbě o ochraně přírody. Po sametové revoluci Ivan opustil zaměstnání v zemědělství a začal se věnovat tvorbě videodokumentů profesionálně s důsledností až zarputilostí, která nemá obdoby. Díky své trpělivosti a vzácnému pozorovacímu talentu se mu podařilo nashromáždit unikátní snímky přírody ve všech jejích podobách. Do filmování dává Ivan veškeré finance i volný čas. Je-li zrovna počasí a je šance na zachycení rozkvétajících luk, hnízdících ptáků, detailu v hospodaření, důsledků povodně, sezónní zemědělské činnosti, tak Ivan neváhá cestovat přes půl republiky, aby situaci zachytit za správného světla. Ivan se dokázal obklopit výjimečným okruhem lidí, odborníků, praktiků, hospodářů, kterých se dokáže vyptávat na podstatu věci a vtělit jejich znalosti do svých dokumentů. S jeho dokumenty pracují vzdělávací instituce, univerzity i základní školy, řada z nich byla odvysílána v České televizi a celkově ovlivnily desítky tisíc lidí všech generací.

Čím inspiruje její příběh, proč je podle navrhovatele důležité, aby cenu dostala:

Je to především Ivanova neúnavná zaujatost pro ochranu přírody, pro pochopení a prosazování odpovědného hospodaření v krajině. Jeho zvídavost a bezedná trpělivosti při natáčení, dokud není záběr dokonalý.

Jaké jsou důvody, které nominovaného vedou k jeho činnosti:

Těžko říct, zřejmě jeho přirozená zvídavost, touha přispět k tomu, aby se lidé chovali k přírodě a krajině odpovědněji, snaha, aby se zachovalo a šířilo poselství osobností, které svým celým životem a činností ukazovali, jak v praxi naplňovat pro mnohé málo srozumitelný koncept udržitelného života. Mnohokrát jsme spolu mluvili o tom, jak by bylo dobré zachytit portréty a vzpomínky osobností, kteří ochraně přírody a péči o krajinu věnovali svoje životy. Osobností, které jako přírodovědci, učitelé nebo jako neformální vzdělavatelé ovlivnily celé generace mladých lidí.

Jaké jsou výsledky činnosti nominovaného, co všechno se mu podařilo dokázat:

Ivan Stříteský se od počátku osmdesátých let minulého století systematicky věnuje tvorbě angažovaných filmových dokumentů o přírodě, krajině a vztahu lidí k nim. Natočil jich asi 70. Jeho snímky na 8 mm filmu z osmdesátých let ve své době sehrávaly důležitou mobilizační roli pro ochranářské hnutí, zaujaly na festivalech amatérských filmů (např. TSTTT Uh. Hradiště) a dnes jsou cenným svědectvím doby a celého ochranářského hnutí. Např. dokument o záchraně koniklecové rezervace Kamenný vrch uprostřed brněnského sídliště, film o obraně Podkomorských lesů proti kácení pro autodrom, dokumenty o mizející lužní krajině pod Pálavou (Pod horou Venušinou a Chvála bláznovství) o lesníkovi Aloisi Indruchovi z Vlárského polesí, který ubránil bučiny od přeměny na smrkové monokultury (Gazda) nebo o mizející krajině a lidech žitkovských Kopanic (Horenka Chabová). Od devadesátých let natáčel už videotechnikou různé typy zejména vzdělávacích pořadů i angažovaných dokumentů o přírodě a o tématech, které jsou dnes znovu aktuální (hospodaření v krajině, ohrožení půdy, sucho, povodně). Za všechny jmenujme např. oceněné snímky Napojme prameny, Silva Gabreta, Živý plášť planety Země - GEODERMA

Co pro navrhovatele nominovaný člověk znamená:

Neznám cílevědomějšího a houževnatějšího člověka. Objevuje se zcela nečekaně a zadává úkoly, které vždy se skřípěním zubů do puntíku splním. Na povel najdu ruměnice ve sněhu, naženu netopýra před kameru a přesvědčím ho, aby se usmíval, uprostřed noci zajedu otevřít bránu do lipkových zahrad. Musím to udělat, abych se stala alespoň drobným pomocníkem při vzniku zcela ojedinělých filmových projektů. Poprvé v roce 1985 na Kamenném vrchu při natáčení Interpelace. Zatím naposled v roce 2016, když jsme tvořili dokument Péče o půdu a vodu v Ratíškovicích. Filmy Ivana Stříteského se na Lipce pouští dětem i dospělým. Film Jak roste chléb je zcela určitě Ivanovým rekordmanem. Několikrát týdně ho sledují děti při stejnojmenném výukovém programu.

Publikační činnost, odkazy:

Tento článek je licencován za podmínek licence Creative Commons. Fotografie byla převzata z MinutyzPřírody.

Nominaci zaslal: Hana Korvasová

Komentáře:

Aleš Máchal (08.05.2019 20:44:53)
Předpokládám, že pravidla CJV bohužel nedovolují přímluvné kometáře jedné osoby pro více nominovaných. Obzvlášť letos je mi to líto, poněvadž mezi nominanty se ocitla řada osobností, kterých si hluboce vážím a mnoho let jim patří moje hluboká úcta - jsou jimi především paní Jarmila Kubíková, pan Ivan Makásek, pan Jirka Dlouhý, pan Juro Lukáč, pan Honza Lacina, pan Tomáš Vrška. Avšak Ivana Stříteského znám z nich asi nejlépe. Je tomu už téměř 40 let co k němu chovám upřímný obdiv - za jeho precizní tvorbu, důslednou odbornost, za osobní statečnost (projevenou mnohokrát i za minulého režimu) a také za jeho obdivuhodnou skromnost, kterou si zachoval bez ohledu na mnohá domácí i zahraniční ocenění svých jedinečných dokumentů. Jsem přesvědčen o tom, že Ivan Stříteský pro environmentální osvětu vykonal (a určitě ještě vykoná) nesmírně hodnotnou práci. Cena Josefa Vavrouška by v Ivanově případě byla ve velice dobrých rukou.
Přidat zprávu