Jan Lacina

krajinný ekolog a geobiocenolog

Představení osobnosti nominované na Cenu Josefa Vavrouška:

Jan Lacina (*1944) je neuvěřitelně skromný a sečtělý člověk. Jeho nadhled nad krajinnými souvislostmi a zápal do objevování nových míst a jejich tajemství jednoduše okouzlí každého, kdo se objeví nablízku. Jako lesnický specialista ekologického výzkumu získal v šedesátých letech cenné praktické zkušenosti. Téměř 20 let pracoval v Geografickém ústavu Československé akademie věd a od začátku devadesátých let až donedávna byl zaměstnancem Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU, Ústavu geoniky Akademie věd České republiky. Rovněž je součástí Rady Ekologického institutu Veronica. V lednu letošního roku oslavil své 75. narozeniny.

Čím inspiruje její příběh, proč je podle navrhovatele důležité, aby cenu dostala:

Pokud jste měli to štěstí se někdy Honzou setkat, velice brzo jste pocítili jakousi touhu po poznání, kterou překypuje. Při absolvování některé z jeho poutavých přednášek přímo v terénu si Vás pak maximálně získá svou láskou, se kterou předává své znalosti dál. Je osobností, která nás poeticky provází krajinou Tišnovska, kde se významně zasadil o ochranu životního prostředí a vyhlášení řady chráněných území, kromě řady jeho dalších významných společenských aktivit v tomto regionu i mimo něj. Honza Lacina je bardem krajiny Tišnovska a jeho přilehlých zákoutí, i mimo něj. Pro představu přikládám úryvek z jeho příspěvku do časopisu Veronica (č. 6/2011), v němž popisuje pro mne netradičně ne Tišnovsko, ale krajinu Bohdalovska: ...Rodák z Bohdalova, řídící učitel A. Promberger se ve svých Zápiscích starého učitele zhruba před sto lety vyznal z pocitů, které se ho zmocnily při pohledu ze svahů Arnoleckých hor k Bohdalovu: „…Byli jsme u kapličky na kopci vypínajícím se nad Německým Rudolcem. Neuvěří, nepochopí a nedovede si představiti malebný obraz této části Českomoravské vrchoviny - řekl bych raději náhorní roviny - kdo ji neviděl za jasného jarního nebo letního dne… Co nejvíce dodává krásy celé krajině, jest způsob, jímž rozloženy jsou četné pásy lesů, lučin a pole, jakož i velmi četné a rozsáhlé rybníky, v nichž jako v ohromných zrcadlech odráží se svěží zeleň blízkých a jasná modř vzdálenějších lesů, odrážející se městečka. Jejich kostely se štíhlými věžemi, a tyto jejich obrazy obklopeny jsou blankytem, zrcadlícím se rovněž v klidné hladině vodní… Probrav se z hlubokého zadumání pocítil jsem stesk, lítost, že bude mi tento milovaný kraj opustiti…“ Pokud tento kraj navštívíte v současnosti a pohlédnete jako pan řídící Promberger od kapličky nad Rudolcem (už dávno ne Německým), spatříte téměř stejné rozložení lesů, rybníků, luk, polí, městeček a vsí. Bělostný bohdalovský kostel sv. Vavřince se bude zrcadlit v blízkém Záhumenním rybníku spolu s labutěmi a hejny racků. V korunách prastarých lip na návsi se začátkem léta rozezvučí včely a snad i díky medové vůni lipových květů, díky nízko kroužícím čápům, díky vůni sena pocítíte se v této krajině jako doma. To proto, že alespoň při pohledu z dálky - a někdy i z blízka - zůstala pohodově harmonická.... Toto je pouhá část jeho neuvěřitelných vyprávění, kterými mnohé přímo vybízí utéct z kanceláří a škol a zajít se do těchto míst podívat.

Jaké jsou důvody, které nominovaného vedou k jeho činnosti:

Honza Lacina, velký milovník přírody a krajiny svého srdce, se pěším toulkám věnoval při dlouhých procházkách se svým otcem. V té době se naučil krajinu chápat jako celek a naučil se do ní zcela ponořit. Má velký dar tuto znalost předat dalším lidem, a to jak z řady odborníků, tak i široké veřejnosti. Jeho vášeň pro objevování nových krajinných souvislostí a odkrývání tajemných zákoutí se mu stala prací i koníčkem, který mu umožňuje naplno se oddat životu krajinného ekologa. Společně s Antonínem Bučkem položili základy geobiocenologie, které jsou dodnes základním pilířem tohoto oboru. Nelze zapomenout propojení krajiny a umění v jeho postavě, kdy akcentuje poezii a inspiraci krajiny ve výtvarném i slovním umění.

Jaké jsou výsledky činnosti nominovaného, co všechno se mu podařilo dokázat:

Jan Lacina byl od roku 1994 oblíbeným učitelem předmětů Geobiocenologie, Péče o lesní rezervace, Ochrana přírody a krajiny na LDF MENDELU v Brně, kde vedl přednášky a cvičení, a také vedoucím řady bakalářských, diplomových i disertačních prací. V rámci své práce se věnuje geografii malých měst, významu mrtvého dřeva v říčních ekosystémech, či zatopenému přírodnímu dědictví jižní Moravy. Je autorem celé řady odborných i populárně - vědeckých publikací. V nedávné době také vydal dvě knížky přírodní prózy Kousíček modré a Klucanina. Podílel se na několika knihách jako Ekotony v současné krajině, Dějiny Újezda a Tišnova, Příroda a krajina v okolí Sv. Heleny, Dřevo ve vodních tocích ČR, Živá příroda Tišnova, obrázkové ukázky Sbohem, staré řeky, či knize Není tu Vltava, ale Svratka, Svitava. Mimo to natočil sérii dokumentárních filmů s názvem Příroda Tišnovska, deklarující neuvěřitelně pestrou krajinu v okolí Tišnova a její historické a ekologické souvislosti. Pečlivě volí jednotlivé lokality, kterými provází své posluchače a s entusiasmem jemu vlastním upozorňuje na perličky v krajině, které by neměly zůstat skryty. Neobejde se bez něj žádná společenská akce Tišnovska. Celý svůj profesní život zasvětil naplňování životního kréda svého velkého učitele, profesora Aloise Zlatníka, že totiž "výzkum přírody nelze bez ochrany přírody".

Co pro navrhovatele nominovaný člověk znamená:

Honza Lacina mne inspiroval především svým vzácným lidským přístupem a schopností vidět poezii všedního dne a těšit se z věcí, které v běhu dnešního dne přehlížíme, schopností vidět i jinou dimenzi krajiny. Nezapomenu jak jsme spolu sdíleli radost s kras krajiny kdesi na Nedvědicku nad jednou z posledních lokalit všivce lesního. Jeho: „To bych chtělo štamprličku“ jen podtrhlo kouzlo onoho květnového rána nad posledními metry čtverečními téměř v krajině Vysočiny vymizelého všivce. Vážím si především jeho práci v regionu, ale i mimo něj, práci se studenty i pro veřejnost jako úžasného vůdce exkurzí pro dětičky, učitelky i babičky.

Publikační činnost, odkazy:


Nominaci zaslal: Libor Jankovský

Komentáře:

Petr Maděra (30.04.2019 15:03:49)
Při pohledu na seznam kandidátů nezávidím porotě, ale pro mě je Honza Lacina jedničkou. Vynikající, zkušený pedagog, který vychoval v oboru ochrany přírody a krajiny nejenom dlouhou řadu vysokoškolských studentů, ale působí významně i na širokou veřejnost. Jeho vzdělávací metody jsou neotřelé, kombinuje umělecké a tvůrčí přístupy s vědeckými, disponuje téměř nekonečnou přírodovědnou empirií, ale hlavně do toho dává srdíčko.
Marie Ungrová (25.04.2019 14:14:32)
Pan docent Lacina je (mimo jiné) nevšední tím, jak je komplexní a dovede spojovat vše se vším - neb také vše se vším souvisí. Jeho nakažlivý entuziasmus je inspirujicí především pro mladé lidi v jeho okolí – a to je dobře. Opravdový odborník, tišnovský patriot, kterému to, že mu jde o přírodu především, člověk opravdu věří.
S jeho impozantním zjevem bych jej nominovala nejen na Cenu Josefa Vavrouška, ale i na "Tišnovského Krakonoše" :))
Je to po všech stránkách jedinečný člověk.
Robert Mařík (19.04.2019 15:49:02)
Odborné znalosti jako laik bez nějakého mimořádného zájmu o přírodu nemohu posoudit, ale to, že se věhlas nominovaného a příběhy o něm a jeho činech donesly i ke mně (člověkovi bez mimořádného zájmu o přírodu), znamená, že i té popularizační práce odvedl opravdu hodně a odvedl ji kvalitně.
Petr Čermák (17.04.2019 10:28:32)
Význam Honzy laciny je neměřitelný, neb se měření vymyká svou povahou: umí iniciovat, inspirovat, zapálit badatelský zájem jako málokdo. S neuvěřitelným espritem, půvabem a poezií. Umí nejen předat odborné znalosti, ale také vyprávět příběhy. A to je kombinace z nejcennějších.
Přidat zprávu



 Security code