Jan Lacina

krajinný ekolog a geobiocenolog

Představení osobnosti nominované na Cenu Josefa Vavrouška:

Jan Lacina (*1944) je neuvěřitelně skromný a sečtělý člověk. Jeho nadhled nad krajinnými souvislostmi a zápal do objevování nových míst a jejich tajemství jednoduše okouzlí každého, kdo se objeví nablízku. Jako lesnický specialista ekologického výzkumu získal v šedesátých letech cenné praktické zkušenosti. Téměř 20 let pracoval v Geografickém ústavu Československé akademie věd a od začátku devadesátých let až donedávna byl zaměstnancem Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU, Ústavu geoniky Akademie věd České republiky. Rovněž je součástí Rady Ekologického institutu Veronica. V lednu letošního roku oslavil své 75. narozeniny.

Čím inspiruje její příběh, proč je podle navrhovatele důležité, aby cenu dostala:

Pokud jste měli to štěstí se někdy Honzou setkat, velice brzo jste pocítili jakousi touhu po poznání, kterou překypuje. Při absolvování některé z jeho poutavých přednášek přímo v terénu si Vás pak maximálně získá svou láskou, se kterou předává své znalosti dál. Je osobností, která nás poeticky provází krajinou Tišnovska, kde se významně zasadil o ochranu životního prostředí a vyhlášení řady chráněných území, kromě řady jeho dalších významných společenských aktivit v tomto regionu i mimo něj. Honza Lacina je bardem krajiny Tišnovska a jeho přilehlých zákoutí, i mimo něj. Pro představu přikládám úryvek z jeho příspěvku do časopisu Veronica (č. 6/2011), v němž popisuje pro mne netradičně ne Tišnovsko, ale krajinu Bohdalovska: ...Rodák z Bohdalova, řídící učitel A. Promberger se ve svých Zápiscích starého učitele zhruba před sto lety vyznal z pocitů, které se ho zmocnily při pohledu ze svahů Arnoleckých hor k Bohdalovu: „…Byli jsme u kapličky na kopci vypínajícím se nad Německým Rudolcem. Neuvěří, nepochopí a nedovede si představiti malebný obraz této části Českomoravské vrchoviny - řekl bych raději náhorní roviny - kdo ji neviděl za jasného jarního nebo letního dne… Co nejvíce dodává krásy celé krajině, jest způsob, jímž rozloženy jsou četné pásy lesů, lučin a pole, jakož i velmi četné a rozsáhlé rybníky, v nichž jako v ohromných zrcadlech odráží se svěží zeleň blízkých a jasná modř vzdálenějších lesů, odrážející se městečka. Jejich kostely se štíhlými věžemi, a tyto jejich obrazy obklopeny jsou blankytem, zrcadlícím se rovněž v klidné hladině vodní… Probrav se z hlubokého zadumání pocítil jsem stesk, lítost, že bude mi tento milovaný kraj opustiti…“ Pokud tento kraj navštívíte v současnosti a pohlédnete jako pan řídící Promberger od kapličky nad Rudolcem (už dávno ne Německým), spatříte téměř stejné rozložení lesů, rybníků, luk, polí, městeček a vsí. Bělostný bohdalovský kostel sv. Vavřince se bude zrcadlit v blízkém Záhumenním rybníku spolu s labutěmi a hejny racků. V korunách prastarých lip na návsi se začátkem léta rozezvučí včely a snad i díky medové vůni lipových květů, díky nízko kroužícím čápům, díky vůni sena pocítíte se v této krajině jako doma. To proto, že alespoň při pohledu z dálky - a někdy i z blízka - zůstala pohodově harmonická.... Toto je pouhá část jeho neuvěřitelných vyprávění, kterými mnohé přímo vybízí utéct z kanceláří a škol a zajít se do těchto míst podívat.

Jaké jsou důvody, které nominovaného vedou k jeho činnosti:

Honza Lacina, velký milovník přírody a krajiny svého srdce, se pěším toulkám věnoval při dlouhých procházkách se svým otcem. V té době se naučil krajinu chápat jako celek a naučil se do ní zcela ponořit. Má velký dar tuto znalost předat dalším lidem, a to jak z řady odborníků, tak i široké veřejnosti. Jeho vášeň pro objevování nových krajinných souvislostí a odkrývání tajemných zákoutí se mu stala prací i koníčkem, který mu umožňuje naplno se oddat životu krajinného ekologa. Společně s Antonínem Bučkem položili základy geobiocenologie, které jsou dodnes základním pilířem tohoto oboru. Nelze zapomenout propojení krajiny a umění v jeho postavě, kdy akcentuje poezii a inspiraci krajiny ve výtvarném i slovním umění.

Jaké jsou výsledky činnosti nominovaného, co všechno se mu podařilo dokázat:

Již od roku 1994 vedl Honza přednášky a cvičení z předmětů Geobiocenologie, Péče o lesní rezervace, Ochrana přírody a krajiny na Mendelově univerzitě v Brně. V rámci své práce se věnuje geografii malých měst, významu mrtvého dřeva v říčních ekosystémech, či zatopenému přírodnímu dědictví jižní Moravy. Je autorem celé řady odborných i populárně - vědeckých publikací. V nedávné době také vydal dvě knížky přírodní prózy Kousíček modré a Klucanina. Podílel se na několika knihách jako Ekotony v současné krajině, Dějiny Újezda a Tišnova, Příroda a krajina v okolí Sv. Heleny, Dřevo ve vodních tocích ČR, Živá příroda Tišnova, obrázkové ukázky Sbohem, staré řeky, či knize Není tu Vltava, ale Svratka, Svitava. Mimo to natočil sérii dokumentárních filmů s názvem Příroda Tišnovska, deklarující neuvěřitelně pestrou krajinu v okolí Tišnova a její historické a ekologické souvislosti. Pečlivě volí jednotlivé lokality, kterými provází své posluchače a s entusiasmem jemu vlastním upozorňuje na perličky v krajině, které by neměly zůstat skryty. Neobejde se bez něj žádná společenská akce Tišnovska.

Co pro navrhovatele nominovaný člověk znamená:

Honza Lacina mne inspiroval především svým vzácným lidským přístupem a schopností vidět poezii všedního dne a těšit se z věcí, které v běhu dnešního dne přehlížíme, schopností vidět i jinou dimenzi krajiny. Nezapomenu jak jsme spolu sdíleli radost s kras krajiny kdesi na Nedvědicku nad jednou z posledních lokalit všivce lesního. Jeho: „To bych chtělo štamprličku“ jen podtrhlo kouzlo onoho květnového rána nad posledními metry čtverečními téměř v krajině Vysočiny vymizelého všivce. Vážím si především jeho práci v regionu, ale i mimo něj, práci se studenty i pro veřejnost jako úžasného vůdce exkurzí pro dětičky, učitelky i babičky.

Publikační činnost, odkazy:


Nominaci zaslal: Libor Jankovský

Komentáře:

Robert Mařík (19.04.2019 15:49:02)
Odborné znalosti jako laik bez nějakého mimořádného zájmu o přírodu nemohu posoudit, ale to, že se věhlas nominovaného a příběhy o něm a jeho činech donesly i ke mně (člověkovi bez mimořádného zájmu o přírodu), znamená, že i té popularizační práce odvedl opravdu hodně a odvedl ji kvalitně.
Petr Čermák (17.04.2019 10:28:32)
Význam Honzy laciny je neměřitelný, neb se měření vymyká svou povahou: umí iniciovat, inspirovat, zapálit badatelský zájem jako málokdo. S neuvěřitelným espritem, půvabem a poezií. Umí nejen předat odborné znalosti, ale také vyprávět příběhy. A to je kombinace z nejcennějších.
Přidat zprávu



 Security code