Radim Ajša Pešek

Ovocnář z Bojkovic v Bílých Karpatech, Radim Ajša Pešek, před dvaceti lety založil ovocnou školku, v níž pěstuje staré odrůdy jabloní a hrušní, méně známé ovocné druhy a nové odolné odrůdy ovoce. Prodává stromky prostřednictvím fenoménu zvaného stareodrudy.org. Jeho školka je jediná svého druhu u nás. Ajša sesbíral, namnožil, vypěstoval a nabízí tolik, že jeho nabídka na webu připomíná encyklopedii. Pro navrácení tradičních odrůd do zahrad a sadů v celé republice vykonal neuvěřitelné dílo.

Radim Pešek hospodaří přírodě přátelskými tradičními postupy na několika hektarech školek a sadů v okolí Bojkovic, odkud pochází a kde žije se svou ženou a dvěma malými dětmi. Je velkým a přitom pokorným znalcem ovocných stromů. Spolupracuje s předními „univerzitními“ odborníky, o své znalosti se v rámci časových možností rád dělí při stážích studentů i kurzech pro veřejnost. Jako jeden z mála mladých lidí skutečně hospodaří a ovocná školka ho živí. Za to ve svém kraji požívá vážnost. Zavedete-li s kýmkoli řeč na pěstování ovocných stromů, nejpozději ve třetí větě zjistíte, že samozřejmě zná „stareodrudy.org“ a Ajšu, že si od něj už ledacos objednal a že to dorazilo v perfektním stavu. Jeho školka je držitelem regionální ochranné známky „Tradice Bílých Karpat“ podporující místní výrobky a řemesla. A je také důležitým zaměstnavatelem – dalo ba se říci ekosociálním podnikem.

Radim Pešek se podílel na mapování starých odrůd v Bílých Karpatech, skvěle rozumí historii i vývoji ovocnářství, dovede o něm nádherně mluvit stejně jako o rodném kraji. Není ale žádný staromilec. Pro Sedmou generaci řekl: „Prošel jsem si fází, kdy si myslíte, že všechno staré je dobré, ale tak to není. Vývoj nejde zastavit. Jednotlivé odrůdy sice můžou být dobře přizpůsobené svému prostředí, ale přírodní podmínky se mění. Ale vesměs generacemi prověřené odrůdy fungují dobře.“

Ajša studoval na střední zemědělské škole produkci mléka a realita tohoto oboru ho odradila směrem k rostlinám. Už na střední zemědělské škole svými zájmy docela vyčníval, nezapadal. O ekologickém, tehdy ještě alternativním, zemědělství věděl více než učitelé. Říká, že se k tomu dostal přes vegetariánství a navíc mu chemické postřiky nikdy nebyly milé. Pro zábavu pěstoval staré odrůdy zeleniny, luštěnin nebo obilí. Spolupracoval se sdružením Gengel, které se na uchovávání starých a krajových odrůd kulturních rostlin zaměřuje. Tehdy si uvědomil, že takhle by se chtěl živit. Začal se živit množením okrasných stromků. Napadlo ho při tom udělat si pro sebe jaderničku, nějaké mišpule a sladkoplodou jeřabinu. Když to viděl jeho odběratel, zajásal, že přesně tohle potřebuje. Od roku 2002 se zaměřuje už jen na ovocné stromky. Ty, v souladu s vizí jeho školky, dnes najdeme nejen v zahradách a sadech, ale vytvářejí i aleje a stromořadí, rostou na pastvinách i jako solitéry v krajině. V posledních letech samozřejmě „bojuje se suchem“. Učí své stromky na sucho. Vybírá odrůdy a hledá způsoby, jak ovocnářství na novou dobu připravit. V posledním roce koupil nejstarší dům v Bojkovicích – číslo popisné 1. Skoro zbořeninu, kterou citlivě opravil, v duchu „své filosofie“ stareodrudy.org. V domě a na přilehlém pozemku buduje další zázemí pro svou školku a prodejnu. Ta by měla být v nové dřevostavbě, která se nachází ve stádiu hrubé stavby.

http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/bile-karpaty-pro-mlsne-jazycky; https://www.youtube.com/watch?v=mZFloJCxCPw