Helena pracuje jako botanička na Pálavě. Avšak chránit pouze unikáty, rostoucí na proslulých místech a všemi obdivované, jí nestačí. Chce vytvářet nová místa pro přírodu, protože cítí, že je to potřeba mnohem více. Uvažuje takto: Kraj pod Pálavou je dnes stále úchvatný proto, že se nad ním tyčí bělostné skály. Kdyby však zmizely a terén se zarovnal, co by zbylo? Jistě ne nic z toho, co zobrazují staré fotografie. Kulturní krajina Podpálaví si proto zaslouží navrátit své zaniklé kouzlo dané rozmanitostí. Malebnost celého kraje tak získá větší stabilitu a stane se vzorem pro obdobné snahy v regionech jižní Moravy, které neměly takové štěstí na geologický a geomorfologický vývoj. Krása Pálavy se bude šířit do okolí a konečně bude využit její dosud nenaplněný potenciál. Kulturní krajina je z velké části dílem člověka, bez něj by nebyla. Stěžejní pro její obnovu tedy je člověka a jeho práci do ní vrátit, poté časem jistě dojde i k navázání přetrhaných vztahů. Právě o to se Helena snaží...