Jiří Dlouhý

Ing. Jiří Dlouhý žil v rodině, která byla komunistickým režimem značně postižena. Jeho dědeček byl v r. 1950 odsouzen za spolupráci s Miladou Horákovou, a to znamenalo „kádrový škraloup“, pro který se jeho život odvíjel ve velmi skromných podmínkách. Přesto se Jiří mohl v mládí věnovat trampingu, vést dětské tábory nebo jezdit na divoké vodě. Na vysoké škole pak vystudoval obor technická kybernetika, který dokončil s červeným diplomem; po studiích nastoupil do Fyzikálního ústavu Akademie věd. Ve svém volnu se i nadále věnoval se práci s mládeží, pomáhal přírodě v ČSOP, jezdil na akce Brontosaura, a stal se instruktorem pobytu v přírodě, kanoistiky a lyžování.

Po sametové revoluci se Jiří vzdal slibné kariéry systémového inženýra a své síly věnoval podpoře demokracie a svobody. Od r. 1991 na Vavrouškově Federálním výboru pro životní prostředí, kde spoluorganizoval první konferenci ministrů životního prostředí v Dobříši. S Josefem také spoluzakládal Společnost pro trvale udržitelný život, které se od samého začátku plně věnoval, a především po Josefově smrti si vzal plně na starosti pokračování „v načatém díle“. Nejdříve po stránce organizační, což znamená podporu komunikace a také administrativu, postupně na něj přecházela odpovědnost za chod této Společnosti, pořádání pravidelných besed i dalších akcí. Mnoho let byl místopředsedou; od roku 2007 je předsedou STUŽe, a to často znamená, že na besedě, kterou sám uspořádá, na níž hovoří a moderuje ji, navíc ještě pořizuje fotografickou dokumentaci a natáčí videa, která pak umisťuje na webové stránky, jež sám vytvořil, pravidelně je aktualizuje, sdílí na sociálních sítích a šíří formou newsletterů. Při této činnosti důsledně dbá principů, které se od Josefa Vavrouška naučil při přípravě Dobříšské konference v roce 1991 a které zní: vyslechnout široké spektrum názorů, od různých oborových přístupů, přes pohled státní správy, ale například také umělců; vytvářet koalice napříč společností a potlačit tak partikulární zájmy; soustředit se na základní hodnoty udržitelnosti, které se mohou projevovat různě v různých kontextech. A nakonec také usilovat o celospolečenský dopad – nejen v oblasti ochrany přírody, ale v plném záběru udržitelného rozvoje.

Část Jiřího práce je neviditelná, je však nezbytnou podmínkou pro to, aby se určité věci mohly uskutečnit. Díky jeho trpělivosti jsou ale výsledky dlouhodobé. Výrazně pomohl zajistit kontinuitu Společnosti pro trvale udržitelný život po dobu 27 let, i v obdobích, která jejím ideálům nepřála; bez tohoto úsilí by Vavrouškův odkaz mohl být již zapomenut. Činnost této Společnosti Jiří dokumentuje v četných Zpravodajích a na webových stránkách, kde jsou teď dostupné i plné záznamy besed - zdroj pro ty, kdo nemohou dorazit osobně, i pro případné historiky. Jsou ale také výsledky viditelné: četné články, odborné a především popularizační, stránky Wikipedie i jiných otevřených vzdělávacích zdrojů, pravidelné Zpravodaje STUŽ a v poslední době také elektronické Aktuality STUŽ i pokračující dialog na sociálních sítích. „Objem“ jeho dobrovolné, nehonorované činnosti je přinejmenším stejný, jako práce v zaměstnání – časově i podle výsledků. V Centru pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, kde pracuje od rozpadu Federace v r. 1992, má přitom na starosti zajištění počítačové sítě pro celou instituci, vytváření a správu četných webových stránek, vedení oddělení environmentálního vzdělávání, což obnáší mj. i fundraising, a často podporu celkového chodu organizace a jejího fungování v rámci Univerzity Karlovy. Ani bez této „neviditelné“ práce by se COŽP UK nestalo tím, čím dnes je: uznávaným akademickým pracovištěm i společenským aktérem spoluurčujícím politiku udržitelného rozvoje.

Jiří chápe svůj život jako službu všem kolem něj i celé společnosti. Nikdy neprosazuje sebe sama, ani nevyužívá možností, které by ho jako skvělého kybernetika mohly dovést ke kariéře nebo bohatství. Vždy přemýšlí, komu by mohl být užitečný, a tam nasměruje veškerou svou energii. Těch z jeho pohledu „potřebných“ je hodně, takže například ve svém volnu organizuje zimní a letní tábory pro teenagery, a kromě STUŽe pracuje i v různých jiných spolcích, jako je Wikimedia ČR, svaz orientačních sportů a podobně. O pokračování myšlenky Josefa Vavrouška se snaží také na mezinárodním poli jako člen výkonného výboru European ECOForum a především jako dlouholetý český zástupce v Řídícím výboru European Environmental Bureau. V posledních letech si stále více uvědomuje naléhavost environmentálních rizik spojených s klimatickou změnou, a je zapojen do neformálních aktivistických sítí. V této oblasti a také reprezentuje environmentální organizace v Radě vlády pro udržitelný rozvoj a v jejím řídícím výboru.

https://czp.cuni.cz/czp/index.php/cz/o-centru1/pracovnici-kontakty/81-ing-jiri-dlouhy * Další publikační a editorská činnost •
Odborná databáze Enviwiki, www.enviwiki.cz •
Technický redaktor Envigogiky, www.envigogika.cuni.cz/ •
Hlavní autor vybraných článků ke klimatické změně na České Wikipedii