Po sametové revoluci se Jiří vzdal slibné kariéry systémového inženýra a své síly věnoval podpoře demokracie a svobody. Od r. 1991 na Vavrouškově Federálním výboru pro životní prostředí, kde spoluorganizoval první konferenci ministrů životního prostředí v Dobříši. S Josefem také spoluzakládal Společnost pro trvale udržitelný život, které se od samého začátku plně věnoval, a především po Josefově smrti si vzal plně na starosti pokračování „v načatém díle“. Nejdříve po stránce organizační, což znamená podporu komunikace a také administrativu, postupně na něj přecházela odpovědnost za chod této Společnosti, pořádání pravidelných besed i dalších akcí. Mnoho let byl místopředsedou; od roku 2007 je předsedou STUŽe, a to často znamená, že na besedě, kterou sám uspořádá, na níž hovoří a moderuje ji, navíc ještě pořizuje fotografickou dokumentaci a natáčí videa, která pak umisťuje na webové stránky, jež sám vytvořil, pravidelně je aktualizuje, sdílí na sociálních sítích a šíří formou newsletterů. Při této činnosti důsledně dbá principů, které se od Josefa Vavrouška naučil při přípravě Dobříšské konference v roce 1991 a které zní: vyslechnout široké spektrum názorů, od různých oborových přístupů, přes pohled státní správy, ale například také umělců; vytvářet koalice napříč společností a potlačit tak partikulární zájmy; soustředit se na základní hodnoty udržitelnosti, které se mohou projevovat různě v různých kontextech. A nakonec také usilovat o celospolečenský dopad – nejen v oblasti ochrany přírody, ale v plném záběru udržitelného rozvoje.