Již od roku 1993 (pomalu 30 let!) je vůdčí postavou – náčelníkem – Lesoochranářského zoskupenia VLK. Za tu dobu se mu podařilo vybojovat celou řadu bitev v ochraně lesních ekosystémů. Ať již jde o vykupování lesů a zakládání soukromých rezervací, podněcování vyhlašování státních rezervací, legislativní lobbying v ochraně velkých šelem, vydávání literatury k tématu ochrany lesních ekosystémů, vstupování do lesních hospodářských plánů zejména s cílem omezit holosečné hospodaření v lesích a mnoho dalších aktivit. Výčet jeho úspěšných akcí by byl asi nekonečný, jmenujme např. vítězství v dlouhodobé kampani „BIOMASAKER“ proti drancování slovenských lesů z titulu dotací na energetickou štěpku, nebo úplně nejnověji úspěšnou dohodu s úřady o ochraně Morského oka na Vihorlatě. Proti destruktivním záměrům dokázal během několika dní vybudit občanskou iniciativu, která díky 70.000 podpisům pod petici pomohla kauzu vyhrát. Aktuálně se mj. poměrně úspěšně angažuje i v boji proti používání pesticidů v lesnictví. Juraj svým životem inspiroval obrovské množství lidí k tomu, aby se sami podle svých možností zasadili o ochranu lesních ekosystémů. Zároveň zůstává svůj, nepodléhá žádným módním ideologiím v ochranářském hnutí. Nastavuje zrcadlo tradičním přírodně-ochranářským aktivitám, které v ČR představuje např. ČSOP. Jsou to dva různé přístupy: ČSOP často „zahrádkaří“ – udržuje relikty společenstev, které se vyvinuly v kulturní krajině (viz klasické sečení luk). Možná, že by bylo lepší říkat tomu obecně spíš „ochrana kulturní krajiny“ než „ochrana přírody“. Aby bylo jasno: nic proti tomu nemám, velmi si aktivit ČSOP a dalších vážím. Ovšem pokud se bavíme o „ochraně přírody“, chápu to více jako ochranu přírodních procesů. Přesně takový přístup zaujímá ve své práci i Juraj Lukáč. Nechat přírodní procesy nerušeně (tedy „bezzásahově“) probíhat a s úžasem je sledovat. A třeba také nebránit lidem, aby do takových území chodili (zdůrazňuji chodili). Ovšem bez podpory turistické infrastruktury, pěkně křovím a bažinami 😊 Znamená to nechat na některých místech průchod sukcesi, „živelné“ přeměně hospodářského lesa na divočinu a podobně. Něco, co mnoho klasických ochranářů kulturní krajiny asi těžko akceptuje. Na Slovensku tak Juraj usiluje kampaní „Všetko pre nič“ o 10% bezzásahové území. Vzhledem k množství hor a lesů to podle mého názoru pro Slovensko představuje velmi dobrý plán. Každopádně v Česku postrádám někoho, kdo by vůbec byl ochoten a schopen diskusi o strategii ochranářských aktivit vést. V tom vidím Jurajovu jedinečnost. Občas jeho východoslovenský svéráz není ostatním po chuti, což ale nijak nesnižuje jeho reálné zásluhy. Jeho cílem je prostě ochrana lesních ekosystémů, které jsou v důsledku základem ekologické stability v regionu.