Kristina se stále snažila o zlepšování společnosti a jejího vztahu k přírodě. Jestli někdo měl šanci změnit svět, byla to ona. Nikdy se nezastavila u řečí. Vždycky bylo jasné, že když o něčem mluví, bude následovat akce. V tomhle byla trochu poctivější, a taky praktičtější než všichni ostatní. I v debatách ji zajímalo, kdy už se přejde k práci, ale neznamenalo to dělat věci nepromyšleně. Vždycky šlo o to, dobře namíchat poměr mluvení a akce. Tvořila jádro brněnské místní skupiny Hnutí DUHA. Ráda jezdila na mezinárodní setkání evropských mladých Přátel Země a poctivě přemýšlela nad tím, jak se postavit jedné z největších výzev současnosti, klimatické krizi. Byla však také velkou nadějí české environmentálně a klimaticky laděné novinařiny. Nikdy se nespokojila s frázemi a ideovými hesly. Chtěla všechno chápat, a když něco tvrdila, bylo to téměř vždy založené na poctivém zkoumání nebo žité zkušenosti. Ještě když jí to dovolila duševní nemoc, jíž v posledních dvou letech svého života trpěla, snažila se pomoci zlepšit efektivní dělbu práce i starost o to, aby se lidé ve strašném závodu s časem, jímž boj proti klimatické krizi je, nehroutili a pomáhali si navzájem jít dál.