Vladimír Tesař

Vladimír Tesař

Vědecký pracovník, univerzitní učitel

Představení dlouhodobého přínosu

 
Představení osobnosti nominované na Cenu Josefa Vavrouška

Profesor Vladimír Tesař absolvoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně v roce 1955. Po krátké praxi v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů nastoupil v r. 1957 do Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti na pracoviště pěstění lesů v Opočně. Záhy se orientoval na výzkum vlivu znečištění ovzduší na les. Na toto téma zpracoval také kandidátskou disertační práci Studie o účinku kysličníku siřičitého v ovzduší na porosty smrku (1969). Významně přispěl k řešení problematiky imisních škod v lesních porostech v Jestřebích horách na Trutnovsku a později v Krušných horách - právě schopností propojit výsledky výzkumu s praktickou aplikací v lesních porostech. V roce 1986 odešel na Lesnickou fakultu do Brna jako vědecký a pedagogický pracovník katedry pěstění lesů, kterou v devadesátých letech 20. století vedl a významně přispěl k její internacionalizaci. Díky svým zahraničním zkušenostem (např. pedagogické působení na lesnické škole ve francouzském Nancy) byl jedním z hlavních protagonistů přechodu k nepasečným způsobům hospodaření v podmínkách České republiky. Spolu s Jiřím Truhlářem spoluzakládal českou pobočku Pro Silva Bohemica (sdružení lesníků praktikujících postupy nepasečného hospodaření) a byl jejím prvním předsedou (1995-2005). V současnosti, již jako penzista, spolupracuje s odborem ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Dlouholetý člen redakční rady Lesnické práce a řady dalších vědeckých komisí a rad.

 
Čím inspiruje její příběh, proč je podle navrhovatele důležité, aby cenu dostala

Příběh profesora Tesaře je příběhem myšlenkové kontinuity a vyrovnanosti v čase. Na počátku byl jeho výzkum imisně poškozených porostů, které byly inspiračním zdrojem k hledání jiných způsobů hospodaření, než dosavadních pasečných způsobů se zpravidla jednodruhovými stejnorodými porosty. S útlumem imisního zatížení v 90. letech 20. století mohl profesor Tesař využít svých dosavadních zkušeností s přestavbami zejména smrkových stejnorodých monokultur a navázat na ně v mezinárodním měřítku právě propojením českých lesníků s evropskými v české pobočce Pro Silva Bohemica. Díky této aktivitě se u nás od poloviny 90. let 20. století rozvíjí na řadě majetků rozličné formy nepasečného hospodaření, využívající ve zvýšené míře tvořivých sil přírody a praktických následovníků neustále přibývá. Jeho příběh je inspirativní i tím, že celoživotně systematicky, vytrvale hledá a jde konkrétním lesnickým směrem. Zejména v takovém oboru jako je lesnictví, je to velmi důležitý a následováníhodný příklad.

 
Jaké jsou výsledky činnosti nominovaného, co všechno se mu podařilo dokázat

Profesor Tesař dokázal propojit lesnický výzkum a praxi v podobě jeho dlouhodobé spolupráce s Ing. Nehybou v oblasti imisně poškozených lesů na Trutnovsku. Dokázal, že toto propojení je funkční, ale vyžaduje od vědce trpělivost a skromnost (nebudete vědeckou hvězdou, protože aplikace výsledků je také časově náročná a negeneruje nové publikace). Dokázal seskupit praktiky i vědce a založit českou pobočku sdružení Pro Silva Bohemica, což v konzervativním českém lesnickém prostředí byl mimořádný výkon (a stvrzuji to svým svědectvím, neboť jsem byl u přípravných jednání a následně se stal jedním ze zakládajících členů tohoto sdružení). Pobočku první tři volební období vedl (1995-2005) a postupně krok za krokem směřoval k myšlenkám širšího užití výběrných principů a jejich aplikaci v praxi. Sdružení Pro Silva Bohemica dnes čítá přes 150 aktivních členů a desítky majetků, kde se nepasečné postupy hospodaření uplatňují na stále větší ploše.

 
Co pro navrhovatele nominovaný člověk znamená

Pan profesor nastoupil na Lesnickou fakultu v Brně, právě když jsem na ní začínal studia a tudíž jsem patřil k jeho prvním žákům a později i spolupracovníkům. On byl tím, kdo mě již v době mých doktorských studií (v 90. letech 20. století) navigoval směrem k využití poznatků z výzkumu přirozených lesů (který jsem 25 let prováděl) v praxi pěstění lesů - právě se zaměřením na aplikaci v postupech nepasečného hospodaření, resp. v širším pojetí tzv. přírodě blízkého lesnického hospodaření. Neopomenutelný je i jeho vliv na formování mé kultury projevu a na klíčová profesní rozhodnutí s hlavním důrazem na vytrvalost a trpělivost v započaté práci.

 
Publikační činnost, odkazy

Vybrané
publikace: Tesař,
V.
1994:
Přírodě
blízké
hospodaření
v
lese
a
evropské
hnutí
„ProSilva“.
Je
jen
jedna
Země.
Sb.
ref.
a
diskusí
z
konference
NLK
a
ČLS,
Praha-10.
listopadu1994:15-20. Tesař,
V.,
Hort,
L.
1997:

Příkladné
objekty
přírodě
blízkého
obhospodařování
lesů
v
České
republice.
Lesnická
práce
76,3,
příloha,
16
s.. Tesař,
V.
a
kol.
2004:
Dlouhodobá
přestavba
jehličnatého
lesa
na
Hetlíně.
Kutnohorské
hospodářství.
MENDELU,
Brno,
60
s. Tesař,
V.
a
kol.
2011.
Přestavba
lesa
zasaženého
imisemi
na
Trutnovsku.
MENDELU,
Brno,
176
s.

Nominaci zaslal/a: Tomáš Vrška

Komentáře:

Jan Květ (11.04.2020 18:12:24)
S Vladimírem Tesařem se znám od r. 1956, kdy jsme se poprvé setkali při výzkumu v lesích Orlických hor a podhůří a také jsme pak společně vykonali tentkrát moderní mikroklimatická měření v lesích. Mě Vladimírova prácetehdy zaujala především tím, že jako jeden z prvních se zabýval škodami, které v lesích působily exhalace, zejména oxidu siřičitého, z tepelných elektráren. Už tehdy jeho výsledky z okolí elektrárny v Poříčí u Trutnova byly varováním pro tehdejší vládnoucí garnituru a samozřejmě není vinou Vladimírovou, že tehdejší mocní na toto varování téměř vůbec nebrali zřetel. Vladimír si však stál pevně za tím, co v poškozených lesích zjisti,l a nebál se to prezentovat na nejrůznějších forech. Po jeho přechodu na brněnskou Mendelovu univerzitu jsem si začal vážit a dodnes si velmi vážím jeho důrazu na přírodě blízké způsoby hospodaření v lesích, které opět vysvětluje a propaguje s houževnatostí sobě vlastní. Vladimír Tesř je pro mne příkladem vynikajícího odborníka a čestného šlověka, který s taktem, ale vždy přímočaře hájil svá prokazatelně správné poznatky a závěry, které z nich vyplývají, a snažil se je efektivně uplatnit ve prospěch našich lesů. Proto ho vřele dopoeučuji k udělení Ceny Josefa Vavrouška.
Přidat zprávu