Magdalena Davis

Magdalena Davis v roce 2015 (návrat ze zahraničí) jako odborník/biolog navázala na práci spolku Zdravý Mníšek a s odbornou veřejností zabránila realizaci rizikového projektu asanace staré ekologické zátěže (ferovanadované strusky a hliníkové stěry) Kovohutí v lokalitě Bažantnice. Původní projekt předpokládal „Bažantnici“ o rozloze 12 ha zamořenou toxickým odpadem z Kovohutí zavozit až 5 m vrstvou zeminy. Riziko, že váha navážky zanoří kontaminanty hlouběji do podzemních a povrchových vod, nebylo respektováno. MD prosadila nový projekt pro sanaci zátěže a zapojila Kovohutě.

Město Mníšek pod Brdy (starostka Magdalena Davis), Spolek Zdravý Mníšek, ZČ Hnutí Brontosaurus a společnost Kovohutě Mníšek Holding DT a.s., nástupce původce vanadové ekologické havárie v 70. letech 20. století, která neměla v ČR obdoby, ale byla "zapomenuta". Spolky a občanská sdružení (Zdravý Mníšek, Hnutí Brontosaurus – viz přílohy) přivedly k tématu pozornost, když zajistily průzkumy znečištění studní a kontaminace ryb v povodí Bojovského potoka pod Kovohutěmi a následně se zapojily do připomínkování návrhů sanace, aby vše bylo posuzováno dle EIA. Paní Davis se v tu dobu vrátila ze studia a praxe v zahraničí, a problém znečištění si vzala jako svůj osobní cíl. Následně odvedla nejtěžší práci ve změně původního projektu, když se jí vyjednáváním a odbornými připomínkami k nevhodným řešením povedlo navázat spolupráci mezi Kovohutěmi Holding DT a.s. a Mníšek pod Brdy za účelem vyřešit tento rozsáhlý ekologický problém. Díky paní Davis našlo město společné řešení s Kovohutěmi a zátěž se podařilo zařadit do nejvyšší priority v Systému evidence kontaminovaných míst Ministerstva pro životní prostředí. Projekt v současné době čeká na vypsání dotačního titulu na realizaci sanace.

Odpovědnost k příštím generacím, profesionální čest a velký vztah k rodnému kraji. Příběh začíná okolo roku 1970, kdy únikem „vanadové vody“ z Kovohutí do podzemních a povrchových vod nivy Bojovského potoka došlo k znečištění až k Vltavě. Po roce 1990 proběhlo mnoho neúspěšných návrhů na asanaci území „Bažantnice“. Ale přibližně v roce 2015 se objevil návrh plochu zavozit zeminou ze staveb (na pole v okolí se navážela suť z tunelu „Blanka“ Praha) až 5 m vrstvě. Upozornění, že hmotnost navážek může z mokřadů Bažantnice vytlačit toxickou vodu do potoka a zatlačit do podzemí, nikdo z odpovědných nechtěl respektovat. Okolo roku 2015 se paní Davis vrátila ze studia a praxe v zahraničí, problém a řešení této staré zátěže si vzala jako svůj osobní cíl. Za prioritu považovala nutnost zastavení šíření toxického mraku povrchovými a podzemními vodami směrem k Vltavě a do podzemních zdrojů pitné vody v okolí. Do řešení zpočátku vstoupila jako občan s cílem najít přijatelné řešení. Příběh je o vytrvalosti jedince, který dokázal navázat na práci spolků, a využil své odborné znalosti (později i pozici starostky) k zastavení rizikového (zřejmě komerčního) projektu a našla řešení pro zapojení města, původce znečištění a MŽP ČR ke společnému řešení. Více přílohy.

https://www.mnisek.cz/wp-content/uploads/2019/12/Zpravodaj_c%CC%8Cervenecsrpen_2019.pdf
–
str.
5,
https://www.mnisek.cz/wp-content/uploads/2020/05/Zpravodaj_2020_%C4%8Derven.pdf
–
str.
3,
https://www.mnisek.cz/wp-content/uploads/2020/08/Zpravodaj_z%C3%A1%C5%99%C3%AD.pdf
–
str.
4,
https://www.mnisek.cz/wp-content/uploads/2019/10/5.-z%C3%A1pis-a-usnesen%C3%AD-ze-dne-19.06.2019.pdf
(č.8)