Prokop Pithart

Prokop Pithart

fotograf

Nominovaný počin

 
Představení nominovaného počinu

Prokop Pithart přizval širokou veřejnost Do divočiny! A to doslova. Jeho upřímné nadšení pro fotografování, toulky a niterné poznání přírody, kterou má téměř každý "za domem", se přirozeně šíří. Díky němu se ukazuje, že pokud chce kdokoliv opět poznávat taje přírody, objevovat a respektovat, radovat se z ní i ji chránit, může. Doslova v příhodný čas se propojila Prokopova přirozenost a ve spolupráci s Českou televizí vznikl volně dostupný dokumentární cyklus. Po dvouletém údobí 2020 - 2021 mnohdy sociální izolace ve společnosti, kdy se téma obecné ochrany přírody mnohdy dostalo do pozadí, se jedná o autentickou výpověď, která slaví velký úspěch počínaje dětmi z mateřských školek, které společně s rodiči nadšeně táhne skutečně zpět do přírody České republiky.

 
Představení nominované osobnosti

Prokop se věnuje fotografování již od 12 let. Stejně tak mu učarovala příroda nejen na Třeboňsku, kde vyrůstal, žije a hospodaří na malé rodinné farmě. Právě zde začal objevovat nadšení ke svobodnému toulání a poznávání přírody. Vystudoval Střední odbornou školu ekologickou a potravinářskou ve Veselí nad Lužnicí, ze které si odnesl hodně z odborných předmětů i do svého profesního života. Po střední škole se místo pokračování studia na vysoké škole vydal do světa, konkrétně do Irska a tato škola samostatného poznávání ho přivedla až k filmování velryb v Polynésii. Následně zpět do Prahy ke zvířecího záchrance. Kterou po dvou letech vystřídal zpět život na venkově. Kromě fotografování se do jeho širokého rozsahu aktivit přidala i tvorba filmových dokumentů, kdy prvním cyklem je Do divočiny.

 
Jak nominovaný počin přispěl/přispívá k prosazování udržitelného života a ochraně životního prostředí?

Prokopovi se daří svým osobitým přístupem a tvorbou vracet pozornost široké veřejnosti k přirozeně získané lásce k přírodě, kterou v sobě může objevovat každý bez ohledu na věk, vzdělání či fakt, zda žije ve městě nebo na venkově. Jak sám nedávno uvedl: "Vidím velkou sílu ve schopnosti zvládat někdy náročné podmínky v přírodě. Civilizační glazura nás sice chrání od nepříjemných vlivů, ale zároveň přetrhává náš vztah k ní. Jsme závislí na všem, co činí naše životy pohodlnější. Proto se do přírody stále vracím, abych nezapomínal na základní potřeby, které jsme ve městě zvyklí dostávat automaticky." Díky Do divočiny se vrací do přírody s otevřenou myslí, pozorněji a s respektem k ní opět více obyvatel České republiky.

 
V čem je nominovaná osobnost a její počin výjimečný a inspirativní?

Nezahálí a chystá se vydat filmovat gorily do Kamerunu. Také by rád natočil dokument o vlaštovkách, kdy při prezentaci pro studenty svojí střední alma mater k námětu dodal: „Nyní na něj sháním peníze, což je zdlouhavý proces. Vlaštovka pro mě symbolizuje propojení přírodního světa s lidským. Vlaštovky potřebují naše zdi, o které se ale někteří lidé nechtějí dělit. Rozhodně ne s ptákem, který je může ušpinit. Na druhou stranu jsou ale lidé, kteří mají vlaštovky naopak rádi.“ Prokopovi není řemeslná práce a odhodlání cizí. Hledá takové cesty, které mohou přivést širokou veřejnost k napojení se na přírodu a její obyvatele. Není mu cizí ani vyjádřit vlastní názor a připojil se ke Klimatické žalobě ČR.

Nominaci zaslal/a: Alena Wranova

Komentáře:

Nejsou tu žádné komentáře.

Přidat zprávu