Příběh profesora Tesaře je příběhem myšlenkové kontinuity a vyrovnanosti v čase. Na počátku byl jeho výzkum imisně poškozených porostů, které byly inspiračním zdrojem k hledání jiných způsobů hospodaření, než dosavadních pasečných způsobů se zpravidla jednodruhovými stejnorodými porosty. S útlumem imisního zatížení v 90. letech 20. století mohl profesor Tesař využít svých dosavadních zkušeností s přestavbami zejména smrkových stejnorodých monokultur a navázat na ně v mezinárodním měřítku právě propojením českých lesníků s evropskými v české pobočce Pro Silva Bohemica. Díky této aktivitě se u nás od poloviny 90. let 20. století rozvíjí na řadě majetků rozličné formy nepasečného hospodaření, využívající ve zvýšené míře tvořivých sil přírody a praktických následovníků neustále přibývá. Jeho příběh je inspirativní i tím, že celoživotně systematicky, vytrvale hledá a jde konkrétním lesnickým směrem. Zejména v takovém oboru jako je lesnictví, je to velmi důležitý a následováníhodný příklad.