Vladimír Tesař

Profesor Vladimír Tesař absolvoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně v roce 1955. Po krátké praxi v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů nastoupil v r. 1957 do Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti na pracoviště pěstění lesů v Opočně. Záhy se orientoval na výzkum vlivu znečištění ovzduší na les. Na toto téma zpracoval také kandidátskou disertační práci Studie o účinku kysličníku siřičitého v ovzduší na porosty smrku (1969). Významně přispěl k řešení problematiky imisních škod v lesních porostech v Jestřebích horách na Trutnovsku a později v Krušných horách - právě schopností propojit výsledky výzkumu s praktickou aplikací v lesních porostech. V roce 1986 odešel na Lesnickou fakultu do Brna jako vědecký a pedagogický pracovník katedry pěstění lesů, kterou v devadesátých letech 20. století vedl a významně přispěl k její internacionalizaci. Díky svým zahraničním zkušenostem (např. pedagogické působení na lesnické škole ve francouzském Nancy) byl jedním z hlavních protagonistů přechodu k nepasečným způsobům hospodaření v podmínkách České republiky. Spolu s Jiřím Truhlářem spoluzakládal českou pobočku Pro Silva Bohemica (sdružení lesníků praktikujících postupy nepasečného hospodaření) a byl jejím prvním předsedou v letech 1995-2005. V současnosti, již jako penzista, spolupracuje s odborem ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Dlouholetý člen redakční rady Lesnické práce a řady dalších vědeckých komisí a rad.

Profesor Tesař dokázal propojit lesnický výzkum a praxi v podobě jeho dlouhodobé spolupráce s Ing. Nehybou v oblasti imisně poškozených lesů na Trutnovsku. Dokázal, že toto propojení je funkční, ale vyžaduje od vědce trpělivost a skromnost (nebudete vědeckou hvězdou, protože aplikace výsledků je také časově náročná a negeneruje nové publikace). Dokázal seskupit praktiky i vědce a založit českou pobočku sdružení Pro Silva Bohemica, což v konzervativním českém lesnickém prostředí byl mimořádný výkon. Pobočku první tři volební období vedl (1995-2005) a postupně krok za krokem směřoval k myšlenkám širšího užití výběrných principů a jejich aplikaci v praxi. Sdružení Pro Silva Bohemica dnes čítá přes 150 aktivních členů a desítky majetků, kde se nepasečné postupy hospodaření uplatňují na stále větší ploše.

Příběh profesora Tesaře je příběhem myšlenkové kontinuity a vyrovnanosti v čase. Na počátku byl jeho výzkum imisně poškozených porostů, které byly inspiračním zdrojem k hledání jiných způsobů hospodaření, než dosavadních pasečných způsobů se zpravidla jednodruhovými stejnorodými porosty. S útlumem imisního zatížení v 90. letech 20. století mohl profesor Tesař využít svých dosavadních zkušeností s přestavbami zejména smrkových stejnorodých monokultur a navázat na ně v mezinárodním měřítku právě propojením českých lesníků s evropskými v české pobočce Pro Silva Bohemica. Díky této aktivitě se u nás od poloviny 90. let 20. století rozvíjí na řadě majetků rozličné formy nepasečného hospodaření, využívající ve zvýšené míře tvořivých sil přírody a praktických následovníků neustále přibývá. Jeho příběh je inspirativní i tím, že celoživotně systematicky, vytrvale hledá a jde konkrétním lesnickým směrem. Zejména v takovém oboru jako je lesnictví, je to velmi důležitý a následováníhodný příklad.