Odkaz Josefa Vavrouška

Doc. Ing. Josef Vavroušek, CSc.

Narodil se 15. září 1944 v Praze, kde vystudoval strojní fakultu ČVUT. Od roku 1975 pracoval v Ústavu pro ekonomiku a řízení v oblasti kybernetiky a teorie systémů, později se specializací na péči o životní prostředí. Zároveň přednášel na řadě konferencí a kurzů. Aktivně se účastnil činnosti nevládního ekologického hnutí, zejména Ekologické sekce Československé biologické společnosti. Podílel se na zakládání a činnosti Kruhu nezávislé inteligence (1988) a Občanského fóra (1989).

V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise odpovědným za péči o životní prostředí, v červnu téhož roku ministrem federální vlády a předsedou výboru pro životní prostředí, kde setrval až do voleb v roce 1992. V červnu 1991 zorganizoval první celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí v Dobříši. Byl vedoucím československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro.

V roce 1992 inicioval založení dobrovolné neziskové Společnosti pro trvale udržitelný život, jejímž byl předsedou. Přednášel také na řadě jiných vysokých škol v českých zemích i na Slovensku a na britské Cambridge. Na jaře 1994 navštívil USA, kde přednesl 22 přednášek na univerzitách, vědeckých ústavech i státních institucích.

Publikoval pět knih, 40 studií a asi 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí.

Zahynul pod lavinou ve věku 50 let 18. března 1995 spolu s dvacetiletou dcerou Petrou.

„Po Josefovi nám toho zostalo nesmierne veľa. A netýka sa to len vecí hmatateľných či tých, ktoré zostali na papieri, alebo v podobe zákonov, ovplyvňujú náš život dodnes. Ale aj roviny vízií, ideálov a nenaplnených zámerov. A napokon, ale nie na poslednom mieste, aj toho, čo je v dnešnom zrelativizovanom svete stále vzácnejšie: pozitívny ľudský vzor charizmatickej osobnosti mimoriadneho nadania, poznania, videnia, schopnosti, sily, húževnatosti, zásadovosti, otvorenosti, schopnosti empatie i solidarity, nefalšovanej mužnosti a skutočného priateľstva.“

Mikuláš Huba, přítel Josefa Vavrouška a laureát první ceny z roku 1996

O expedici Lambaréné

Josef Vavroušek se v roce 1968 zúčastnil expedice směřující do nemocnice A. Schweitzera v gabonské Lambaréné. Takto Vavroušek popsal své zážitky:

V roce 1968 jsem, jako člen studentské Expedice Lambaréné, navigátor a druhý řidič, projel Afrikou téměř 30 tisíc kilometrů. Chtěli jsme nejen pomoci nemocnici založené Albertem Schweitzerem v gabunském Lambaréne, ale především přispět k rozšíření jeho filosofie humanismu.

Viděl jsem Egypt a Sudán, kde postup pouští a nadměrné zatěžování krajiny zemědělstvím změnilo kdysi úrodnou zemi v oblast pokrytou rozpraskanými solnými krustami. Etiopii, Keňu a Tanzánii, zničenou olamováním větví a nepřiměřenými stády koz a dobytka. Zambii, Zaire a Konžskou republiku, země s nesmírným bohatstvím nerostných surovin, ale postižené erozí v důsledku nadměrné a nešetrné těžby nerostů a dřeva.

Projeli jsme také Nigerii, Niger a Alžírsko, kde naprostý nedostatek jiného paliva vede k ničení zbytků lesů a odvěký zvyk odvozovat společenský statut lidí od velikosti stád dobytka k ničení zbytků trávy. Pamatuji si na místo blízko nigersko-alžírské hranice, kde vytékala voda z artézské studně do písku, aby se bez užitku ztrácela, protože písek neobsahoval žádné organické látky, které by mohly dát život rostlinám.

O čtvrt století později byla 17. června 1994 byla v Paříži přijata Úmluva Organizace spojených národů o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem, zejména v Africe. Pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 24. dubna 2000.